Hierarchie organismů
Hierarchie organismů
1. biomakromolekuly (bílkovina, DNA)
2. nadmolekulární soustava (ribozom)
3. buněčné organely (mitochondrie, plastidy, jádro)
4. buňka = základní jednotka živých soustav
5. tkáně - živočichové (nervová tkáň), pletiva - rostliny (vodivé pletivo)
6. orgány (mozek, list)
7. orgánové soustavy (trávicí soustava)
8. organismus (člověk, myš, pelargónie)
9. obligátní společenstvo = jedinec není schopen přežít sám (mraveniště, termitiště)
Základní strukturální typy živých soustav
Převzato z Rosypal et al. (2003): Nový přehled biologie. Scientia, 1. vydání, upraveno a rozšířeno.
Všechny živé soustavy lze na základě jejich strukturní a organizační složitosti rozdělit do dvou skupin:
nebuněčné živé soustavy (viry, viroidy, virusoidy),
buněčné živé soustavy = organismy (jednobuněčné, mnohobuněčné).
NEBUNĚČNÉ ŽIVÉ SOUSTAVY
na rozdíl od buněčných soustav (viz dále) jsou v přenosu genetické informace závislé na hostitelských buňkách, kde probíhá jejich reprodukce
v translaci jsou na nich závislé úplně, protože nemají žádnou ze složek translačního systému
překlad genetické informace do virových proteinů je uskutečňován translačním systémem hostitelské buňky
syntéza nových virových proteinů, ke které dochází po infekci hostitelské buňky, je zcela závislá na translačním systému hostitelské buňky – v tom je molekulární podstata intracelulárního parazitismu, kterým je virus charakteristický.
BUNĚČNÉ ŽIVÉ SOUSTAVY
podle povahy vnitřní struktury buňky rozlišujeme dva typy:
prokaryotický typ buněk – organismy s tímto typem buňky se označují jako prokaryotický nebo také PROKARYOTA,
eukaryotický typ buněk – organismy s tímto typem buňky označujeme jako eukaryotické nebo též EUKARYOTA.
hned v úvodu je ovšem třeba zmínit, že toto rozdělení organismů je třeba chápat jako rozdělení co do strukturálního typu buněk, a nikoliv jako rozdělení systematické (taxonomické)
Prokaryotický typ buněk – obecná charakteristika
struktura prokaryotických buněk je rozlišena na prokaryotické jádro, cytoplazmu a plazmatickou membránu
základním znakem prokaryotického jádra je to, že není proti cytoplazmě ohraničeno membránou a že se nedělí mitoticky, označuje se též jako nukleoid
jádro se skládá z jedné molekuly dvouřetězcové DNA Emotikona smile dsDNA), která představuje chromozom prokaryotické buňky a je u většiny prokaryot kružnicová (lineární byla prokázána jen u některých prokaryot)
většina prokaryot se vyznačuje buněčnou stěnou, jejíž základní složkou je peptidoglykan (murein) nebo pseudopeptidoglykan (pseudomurein)
vnitřek prokaryotických buněk není rozdělen na prostorově vymezená oddělení označovaná jako kompartmenty (zahrnující vždy nějakou specifickou část metabolických pochodů, včetně enzymů), které by byly ohraničeny membránou
prokaryotické buňky neobsahují ani mitochondrie, ani plastidy
ribozomy prokaryotických buněk se vyskytují jen v jejich cytoplazmě a jejich sedimentační koeficient je 70S
sedimentačním koeficientem je udána rychlost sedimentace [při centrifugaci] makromolekuly ve Swedbergových jednotkách [S], přičemž 1 S = 10–13 s
Eukaryotický typ buněk – obecná charakteristika
struktura eukaryotických buněk je rozlišena na jádro, cytoplazmu, plazmatickou membránu a membránou ohraničené organely
jádro eukaryotických buněk je tvořeno chromatinem (komplex dsDNA, histonů a proteinů nehistonové povahy)
proti cytoplazmě je ohraničeno membránou (jaderná membrána)
dělení jádra je mitotické a zajišťuje se jím rozdělení chromozomů do dceřiných buněk, chromozomy obsahují lineární dsDNA
vnitřek eukaryotických buněk je výrazně rozdělen na kompartmenty, např. lysozomy, Golgiho systém (Golgiho komplex, GK), endoplazmatické retikulum (ER) atd.
všechny eukaryotické buňky obsahují mitochondrie (nebo jejich redukované formy), rostlinné buňky kromě nich obsahují ještě plastidy, z nich především chloroplasty
mitochondrie a plastidy jsou membránou odděleny od ostatního prostoru buňky a obsahují alespoň jednu molekulu (většinou) kružnicové dsDNA
translace mRNA probíhá v eukaryotických buňkách v cytoplazmě, v mitochondriích a chloroplastech na ribozomech, které jsou trojího typu:
1. cytoplazmatické ribozomy, které se nacházejí v cytoplazmě všech eukaryot, sedimentační koeficient 80S,
2. ribozomy mitochondrií, které jsou jen v mitochondriích, sedimentační koeficient 70–80S,
3. ribozomy chloroplastů, které jsou jen v chloroplastech, sedimentační koeficient cca 70S
