Miluji ten bankovní marketing. "Víme, že na svých snech pracujete tvrdě," píšou v letácích. Ale jakmile dojde na směrnici DAC7, jejich laskavý hlas se změní v mechanické pípnutí robota, který právě odesílá váš výpis na finanční úřad.
Bankovní realita v praxi:
Banka v pondělí: "Vážená klientko, jsme tu pro vás, vaše peníze jsou u nás v bezpečí."
Banka v úterý (přichází dotaz z FÚ): "Vážená klientko? My vás neznáme. Tady jsou její pohyby na účtu za poslední tři roky, pěkně si to užijte."
Je to fascinující symbióza. Banky investují miliardy do "kybernetické bezpečnosti" a "soukromí klientů", ale jakmile stát luskne prsty, stanou se z nich ti nejaktivnější práskači v celém digitálním potrubí.
Proč je to takový vtip? Zatímco já čekám, až se ty "úřední trubky" uráčí mi poslat výpis z rejstříku, abych dokázala, že jsem legální, bankovní trubky směrem k finančáku fungují jako namazaný blesk. Tam žádná "digitální zácpa" neexistuje. Tam to teče proudem – každá vaše stovka z dotazníku, každý drobný příjem z prodeje starého kabátu na Vinted.
Banka vás nenechá ve štychu – tedy, nenechá ve štychu finančák. Vám pošle maximálně novou nabídku na půjčku, abyste měli z čeho zaplatit tu případnou pokutu, kterou vám díky jejich hlášení stát napaří.
Moje rada? Spoléhejte na své anděly a na to, že jste tu "šestašedesátku" stihli zapsat včas. Protože bankovní anděl strážný má na sobě uniformu daňového kontrolora a jeho křídla jsou ušitá z vašich výpisů z účtu.
Slováci se nám smějí, úřady vyhořely, banky nás milují (hlavně naše data) a já? Já už jen čekám, kdy mi to slavné potvrzení pípne v datovce, abych mohla bankovnímu robotovi zamávat svým čerstvým IČO.