K tomu setkání muselo dříve nebo později dojít. Stalo se to přímo v centrálním skladu. Skřet Alza, celý udýchaný, tam pobíhal s tabulkou "Doručíme do půlnoci" a zmateně přepínal statusy v aplikaci z "Připravuje se" na "Zpracováváme" a zase zpátky.
Vtom se otevřela vrata a do skladu vešla Tamara. Skřet na ni vyvalil ty své velké oči a začal ječet: "Máš slevový kód? Máš aplikaci? Děláš chybu, velká paní, děláš chybu!"
Tamara se ani nehnula. Jen na něj upřela ten svůj moudrý sloní pohled. Skřet kolem ní začal skákat jako pominutý: "Tady jsou pravidla! Tady je DAC7! Tady jsou stížnosti důchodců, že mají málo! Musíš to všechno vyřešit, jinak tě systém vymaže!"
Tamara v klidu natáhla chobot, vzala skřeta za ten jeho zelený úbor a jemně, ale důrazně ho posadila na nejvyšší regál, kam nedosáhne ani ten nejdelší žebřík. Pak se zhluboka nadechla a jedním zatroubením odfoukla všechny ty zmatené papíry o "chybách" a "nedoplatcích" až někam k finančáku.
"Víš, skřete," zatroubila Tamara tak hluboce, že se zatřásly i ty nejlevnější televize v akci, "zatímco ty jsi řešil, jak lidi vystresovat, já jsem se postarala o to, aby v Google Keepu seděly finance a v duši byl klid. Tvé statusy nikoho nezajímají, když chybí pravda."
Skřet teď sedí nahoře v regálu, kousá si nehty a kouká, jak Tamara s Lakunou ladně nakládají balíčky. Tamara neřeší vteřiny, řeší podstatu. Každý balíček před naložením "prosvítí" trochou energie, aby si lidé doma místo nadávání na důchody raději sedli a v klidu si složili své puzzle.
Ponaučení z dnešního dne: Když potkáte skřeta, co vám chce kázat o vašich chybách, prostě buďte jako Tamara. Zvedněte ho (metaforicky) do regálu, kde na vás nedosáhne, a jděte si po svém. Protože sloní paměť si pamatuje jen to, co má skutečnou hodnotu.