Tak už je to tady. V rejstříku to svítí černým na bílém – od pondělních 10:40 jsem legální "markeťák". Mise splněna, šestašedesátka aktivní, ochrana před finančákem a jejich slavným DAC7 nastavena. Jeden by řekl, že v digitálním věku roku 2026 teď jen vítězoslavně kliknu, stáhnu si výpis do mobilu a jdu v klidu pracovat s reiki.
Jenže to bychom nesměli být v Česku.
Sedím, koukám do datovky a cítím tu neuvěřitelnou věc – pozitivní energii a anděly. Vnímám, že energeticky už je to hotové, že tam ten papír někde v meziprostoru poletuje. Jenže ty naše pozemské digitální trubky? Ty jsou evidentně totálně ucpané.
Je to fascinující a smutné zároveň:
Praha 4 je sice zavalena, úředníci vyhořelí, ale tu svou sekundu na "odmáchnutí" si našli.
Rejstřík to vyplivl do světa během pár hodin.
Ale ISDS (Informační systém datových schránek)? Ten se tváří, že má dovolenou.
Slováci se nám smějí a já se jim vůbec nedivím. Máme sice datovky, portály a registry, ale když dojde na lámání chleba, zjistíte, že ten "digitální stát" je jen stará rezavá lokomotiva, která do kopce funí a vy čekáte, jestli z ní ten jeden blbý výpis v PDF konečně vypadne.
Takže tu sedím, vnímám tu andělskou podporu a čekám, až se ty naše slavné trubky propláchnou. Co dělají? Nejspíš si dávají šlofíka po náročném pondělí.
Moje lekce pro dnešek? Můžete mít intuici, můžete být rychlí jako blesk (podání za pět minut dvanáct!), ale nakonec vás stejně na chvíli zastaví fronta na digitální razítko.
Aktualizace pro mé čtenáře: Až ty trubky konečně povolí, dám vám vědět. Zatím věřím andělům, ne státním serverům.