Dlouho jsem váhala, jestli o tom mluvit veřejně, ale cítím, že je čas jít s pravdou ven. Jako člověk, který se v podnikatelském prostředí pohybuje už od roku 2008, kdy jsem si založila své první IČO, mám určité instinkty a zkušenosti, které mě nakonec donutily jednat.
Podnikání pro mě není jen slovo. Za ty roky vím, jak mají vypadat legální doklady, jak funguje fakturace a co obnáší zodpovědnost vůči státu. Když jsem začala narážet na nejasnosti v projektu Onpassive, můj vnitřní alarm se spustil. Viděla jsem systém, který slibuje miliony, ale postrádá základní právní náležitosti, které musí splňovat každá firma na území ČR. Moje zkušenosti mi posloužily jako štít – pochopila jsem, že tudy cesta nevede.
To, co mě bolelo nejvíc, bylo sledovat lidi kolem sebe, kteří nikdy nepodnikali. Jsou to lidé s čistými úmysly, kteří jen chtěli zlepšit svou finanční situaci. Jenže právě tito lidé jsou nejvíce zranitelní. Netuší, že se vstupem do takového schématu vystavují riziku neoprávněného podnikání a problémům s finančními úřady. Nechtěla jsem nečinně přihlížet, jak se řítí do pasti, a proto jsem se rozhodla být tím, kdo na problém upozorní.
Fakta jsou neúprosná. Aby jakákoliv firma mohla v rámci EU a České republiky nabízet finanční příležitosti nebo digitální služby tohoto rozsahu, musí mít příslušné licence a být pod dozorem České národní banky (ČNB). Onpassive tyto licence nemá. Pro mě jako pro podnikatelku je nepřijatelné podporovat něco, co obchází zákony naší země.
Dospěla jsem do bodu, kdy už mlčení nebylo cestou. Podat podnět na ČNB nebylo o pomstě, ale o převzetí iniciativy. Chtěla jsem být z toho kola venku dřív, než udeří úřady v plné síle. Tím, že jsem poskytla své svědectví a důkazy (faktury), jsem udělala tlustou čáru za minulostí a ochránila svou vlastní integritu.
Pravda a čisté svědomí mají větší cenu než virtuální sliby, které se nikdy nenaplní.