Stojíte v ranním autobuse, v jedné ruce mobil, ve druhé tašku a snažíte se udržet balanc – fyzický i ten duševní. Ze sedadla vedle vás se ozve hlasité povzdechnutí a šustění novin. Babička v kloboučku si zrovna listuje nablýskaným rozhovorem s nějakou "úspěšnou manažerkou" z Komerční banky.
"Takoví slušní lidé to jsou, tyhle bankéři a ředitelé," zamumlá babička směrem k celému vozu. "Vzdělaní, ambiciózní, mluví o vizích... Ne jako ta dnešní mládež, co se na lidi ani nepodívá a jen čučí do těch krabiček. To je ta dnešní odlidštěná doba!"
V tu chvíli to ve vás přeteče. Energie Shambaly vás sice učí klidu, ale tohle je čistá provokace reality. Odlepíte oči od displeje, kde se už deset minut snažíte naskenovat jeden nešťastný QR kód, a podíváte se jí přímo do očí.
"Víte," řeknete klidným, ale ledovým hlasem, "my se do těch mobilů nedíváme proto, že bychom vás ignorovali. My se tam schováváme. Protože tyhle vaše 'slušné lidi' z novin my musíme řešit v realitě. A věřte mi, mně ty jejich negativní a nablýskané rozhovory fakt vadí. A nejsem jediná!"
Babička zamrká, jako byste na ni promluvila v sanskrtu.
"Vám se to hezky čte u čaje, ale pro nás je to toxický odpad. Vy čtete o jejich 'etalonech' a 'moderní éře', zatímco já tady v mobilu hodinu bojuju s jejich nefunkčním systémem, abych mohla zaplatit nájem. Vadí mi ta jejich faleš. Ten jejich nablýskaný svět existuje jen na tom papíře, zatímco my v něm musíme žít a žehlit ty jejich chyby. Vám to přijde jako úspěch, nám to přijde jako čirá arogance."
Půlka autobusu ztichne. Pár mladých lidí odlepí oči od displejů a vděčně na vás kývne. Mají to úplně stejně. Jsou unavení z toho, jak jim generace "vkladních knížek" vykládá, jak jsou technologie úžasné, zatímco v praxi jim ty technologie akorát žerou čas a nervy.
"Pro vás je to autorita v kostýmku, pro nás je to jen další energetický upír, který se na nás usmívá z fotky, zatímco jeho aplikace nám právě napsala, že náš účet neexistuje. My už tyhle vaše pohádky o úspěšných korporátech prostě odmítáme poslouchat. Hledáme pravdu u lidí, kteří si na nic nehrají, ne v těchhle placených PR textech."
Babička si přitiskne noviny k hrudi, jako byste jí právě urazila rodinné stříbro. "Ty jsi prostě jen drzá," uzavře to a raději se otočí k oknu.
Vy se vrátíte k mobilu, kde aplikace KB+ právě nahlásila čtvrtou chybu za sebou. Povzdechnete si a v hlavě vám zní už jen ta nesmrtelná hláška z Jáchyma:
"Je to marný, je to marný... JE TO MARNÝ!"
Protože vysvětlovat generaci, která věří barevným časopisům, že svět se změnil a tyhle "elity" jsou jen digitální pravěk v drahém saku... to je prostě boj s větrnými mlýny.