Jak slonice Tamara „vysvětlila“ Georgeovi, kdo je tady pánem

V pondělí v 10:00, přesně v momentě, kdy se v pražské centrále České spořitelny začaly vařit ranní kávy a systémy George začaly mluvit anglicky, se před prosklenými dveřmi ozvalo dunění. Nebyl to hrom, byl to příchod Tamary.

Tamara se nenechala rozhodit deštěm se sněhem, ani tím, že jí nikdo nepodržel dveře. Prostě si je otevřela chobotem.

„Dobré dopoledne,“ zatroubila Tamara tak mocně, že Lucii v klientském centru vypadla z ruky propiska, kterou zrovna chtěla podškrtnout další výhružnou výpověď. „Slyšela jsem, že tu máte nějaký problém s češtinou a s pochopením slova NE.“

Bankovní úředníci se začali schovávat pod stoly, ale Tamara byla v klidu. Jako správná budoucí maminka (protože my víme, že je březí!) měla v sobě ten posvátný klid a obrovskou intuici.

„Takže, George,“ obrátila se k obřímu serveru, který na ni zkoušel blikat anglicky: „Please, select your business account.“ Tamara jen pozvedla chobot: „Hele, Georgi, mluv se mnou česky. Jsme v Praze, ne v Londýně. A téhle klientce, co vám sem poslala ty fotky jako železný důkaz, okamžitě zrušíš ty nesmyslné nátlaky.“

Když se jeden odvážný manažer pokusil namítnout něco o „podnikatelském potenciálu reiki“, Tamara se na něj jen podívala svým moudrým okem. „Víš, co je to reiki? To je energie, kterou ty zjevně postrádáš, když si myslíš, že můžeš někomu sahat na důchod,“ pronesla Tamara a jemně, ale důrazně, mu chobotem sbalila jeho leštěný notebook do úhledné kuličky.

Finále v 11:00: Zatímco venku vítr 16 km/h bičoval okna, v bance nastalo ticho. George se červenal a narychlo přepínal zpět do češtiny. Výpovědi se v systému samy mazaly a Matěj V. z ČNB dostal do mailu automatickou omluvu banky s přílohou „Dar pro sloninec v Zoo Praha“.

Tamara se otočila, spokojeně zatroubila na pozdrav všem andělům strážným a odkráčela zpět do Tróje. „Sami si to podojili,“ zamumlala si pro sebe, „chtěli na ni dupnout, tak jsem dupla já.“