Poté, co Tamara a Lakuna zklidnily Spořilov, převzaly Alzu a naučily národ počítat 1+1, rozhodly se pro svůj dosud největší počin: nastoupily na Polikliniku Spořilov v ulici Božkovská jako lékařka a sestřička. A věřte, že už od prvního dne tam bylo všechno jinak.
Už žádné fronty, žádné podrážděné sestřičky. Lakuna seděla u recepce na Božkovské, s klidem sloního Buddhy přijímala objednávky a místo klasických dotazníků rovnou měřila auru. "Chobotem na srdeční čakru, prosím," zatroubila při každém novém pacientovi. Čekárna byla najednou plná klidu, protože nikdo nechtěl vyprovokovat Lakunu.
V ordinaci na Božkovské seděla Tamara. Její diagnostické metody byly revoluční. Žádné zbytečné vyšetření. Stačilo, aby pacientovi přiložila chobot na čelo. "Vidím, že vás bolí hlava," zatroubila Tamara na jednu paní. "Ale není to z chřipky, paní. Je to z toho, že se už třetí týden rozčilujete nad lednovým důchodem a zprávami o DAC7." Aplikovala jemnou Shamballu, doporučila odpojit se od zpráv a místo toho si hrát s kočkou. Bolest hlavy rázem zmizela.
Když Tamara viděla na chodbách Božkovské lidi, jak se pořád schovávají za ty staré respirátory, udělala krátký proces. "Vzduch je zdarma a strach už expiroval," zatroubila. Lakuna pak jedním sloním dechem "profoukla" celou polikliniku tak silně, že všechny masky odletěly až k Hamerskému rybníku. Lidé se konečně nadechli a začali se na sebe zase usmívat.
Závěr z Božkovské: Poliklinika na Božkovské se pod vedením Tamary a Lakuny stala oázou klidu. Lidé tam zjistili, že nejlepší léčba je mít v pořádku svou energii, finance (v Google Keepu!) a nenechat se zatahovat do zmatků světa.