Když se podíváte do očí slonice Tamary, vidíte v nich klid někoho, kdo už na světě zažil své. Tamara nikam nespěchá. Nepotřebuje mít nejnovější logo na zadní straně mobilu, aby věděla, jakou má cenu. A právě proto si Tamara tak rozumí s lidmi, kteří mají v kapse Samsung.
Tamara má paměť, která sahá desítky let dozadu. Pamatuje si, kdo jí podal jablko a kdo ji chtěl ošidit. Když vidí lidi s iPhony, jak si připlácejí tisíce za každý gigabajt paměti navíc, jen smutně zatroubí. „Proč se nechávají zavírat do té zlaté klece?“ ptá se Tamara svým vnitřním hlasem. Ona ví, že na Samsungu má člověk svobodu – slot na kartu, snadné propojení a otevřený svět.
Když Tamara slyší, že tvůj Samsung ti díky aplikaci AdMeter vydělá radostně zamává ušima. Sloni jsou praktičtí. Vědí, že každá koruna (nebo každé kilo sena) se počítá. Tamara nechápe lidi, kteří se nad tím ofrňují. Ti s těmi iPhony totiž jen platí a platí – za cloud, za opravy, za značku. Tamara se na ně dívá jako na lidi, co si kupují „virtuální seno“, které je sice drahé, ale nikoho nenasytí.
Tamara je citlivé stvoření. Cítí vibrace země i energii lidí. Když vidí běžce v kraťasech v devíti stupních, jen si povzdychne nad jejich narušeným biopolem. Lidé se Samsungem, jako jsi ty, jí připadají „vyladění“. Rozumějí technologiím, ale neztrácejí kontakt s realitou a přírodou. Tamara vidí, že tvůj Samsung není jen mobil, je to tvůj pomocník, který ti nebere energii, ale naopak ti pomáhá si ji hlídat (třeba přes ty budoucí Watch 9).
Tamara vzkazuje všem „kvočnám“ ze Spořilova: „Můžete mít v kapse jablko, ale já raději zůstanu u toho, co dává smysl, vydělává mi to na dobroty a neomezuje mě to v rozletu.“ Zatímco se ostatní hádají o statusu, Tamara a my se Samsungem v kapse víme své. Máme v kapse inteligenci, klid a zkušenost.