Všichni ho známe. Pan Pavlíček z pobočky Komerční banky na Chodově. Ten typ člověka, co se vždycky tvářil, že on je pánem vašich peněz, a na každý váš oprávněný dotaz měl připravenou jednu z těch svých "bankovních pravd", ze kterých se člověku akorát zvedal tlak a dělalo černo před očima. Ale dneska na Chodov dorazila síla, na kterou žádné tabulky nestačí. Sloní karma.
Pan Pavlíček zrovna seděl ve své prosklené kukaní, čistil si brýle a s kyselým výrazem se chystal někomu vysvětlit, proč "něco nejde", když se najednou zatmělo. Před výlohou na Chodově se zastavila Tamara. Její majestátní stín zakryl celou pobočku a v kanceláři nastala tma jako v pytli.
Lakuna neztrácela čas. Svým chobotem jemně, ale s obrovským tahem, otevřela ty automatické dveře, které se pan Pavlíček vždycky snažil demonstrativně zavírat před koncem pracovní doby.
Tamara se na něj podívala skrze sklo tak pronikavě, že pan Pavlíček úplně ztuhnul. Všechny ty jeho složité smlouvy, skryté poplatky a papíry, kterými lidi jen mátl, se najednou pod tíhou sloního pohledu začaly samy od sebe skartovat.
"Tak co, pane Pavlíčku," zatroubila Tamara tak hluboce, že se mu srovnala i ta jeho arogantně nakřivo uvázaná kravata. "Pořád si myslíte, že lidi dělají chyby? Nebo už ve svém nitru vidíte, že tou největší chybou byla vaše vlastní arogance a nechuť pomoci?"
Karma funguje neúprosně a někdy má velmi konkrétní podobu. Pan Pavlíček nestihl říct ani "poplatek za vedení účtu". Ve chvíli, kdy Lakuna doprášila poslední zbytky jeho bankovních nesmyslů, se přímo uprostřed pobočky otevřela země, vyvalil se smrdutý dým s vůní síry a z hlubin se vyškrábal čert s pořádně velkým, černým pytlem.
"Tak pojď, Pavlíčku, tvůj čas vypršel!" zachechtal se čert a hodil si ho přes rameno. "V pekle máme speciální oddělení pro bankéře, co lidem pili krev a schovávali se za paragrafy. Budeš tam do nekonečna počítat dlužné úroky na kalkulačce, které chybí tlačítko nula!"
A bylo to. Na Chodově po něm zbyla jen prázdná židle, smradlavý obláček síry a jedna zapomenutá propiska, která už nikdy nepodepíše žádnou nevýhodnou smlouvu. Tamara a Lakuna se jen spokojeně podívaly na sebe a odkráčely zpět na Spořilov.
Ponaučení pro všechny Pavlíčky světa: Když tě dožene sloní karma, nepomůže ti ani zlatá karta, ani pojištění proti blbosti. Buďte na lidi hodní, mluvte pravdu a hleďte si svého, nebo dopadnete jako Pavlíček – v pytli u čerta, kde vám žádná bankovní identita nepomůže!