Průhonice: Moje osobní terapie krajinou a historií

Průhonice: Moje osobní terapie krajinou a historií

Existují místa, která jsou hezká, a pak místa, která mají duši. Průhonický park pro mě patří do té druhé kategorie. Není to pro mě jen "výlet za Prahu", je to návrat do místa, kde se člověk cítí být součástí něčeho většího a ušlechtilejšího. Harmonie, kterou nevymyslíte u stolu Na Průhonicích nejvíc miluji tu neuvěřitelnou vizi hraběte Silva-Taroucy. Obdivuji, jak dokázal zkombinovat cizokrajné dřeviny s naší domácí přírodou tak citlivě, že to vypadá, jako by to tak bylo odjakživa. Procházka kolem Podzámeckého rybníka, kde se v hladině zrcadlí věže zámku, je pro mě definicí klidu. Každá návštěva je jiný příběh V květnu mě omamuje vůně a barvy tisíců rododendronů, na podzim se kochám neuvěřitelnou hrou barev, kterou jinde v Česku v takové koncentraci neuvidíte. Ale nejraději mám ta odlehlá zákoutí u Botiče, kde slyšíte jen šumění vody a zpěv ptáků. Průhonice jsou pro mě dokonalým spojením lidské kreativity (architektury a zahradního umění) a nespoutané síly přírody. Je to místo, kde se pokaždé znovu zamiluji do české krajiny.