Kdyby se do čela Evropské unie postavila slonice Tamara, první věc, kterou by udělala, by bylo pořádné zatroubení na poplach. Všechny ty tisíce stránek nesmyslných nařízení by jedním švihem chobotu ometla ze stolu přímo do drtičky na bioodpad.
Tamara ví, co je to skutečná příroda. Nepotřebuje na to tabulky v Excelu ani emisní povolenky.
Žádné virtuální seno: Tamara by zrušila dotace na nesmysly. Buď je to tráva, co se dá jíst, nebo je to plevel, co jen překáží.
Přirozený cyklus: Místo omezování lidí by zavedla jedinou směrnici: "Chovej se ke své zemi tak, aby ses na ní mohl i zítra v klidu pást." Žádné pokuty za stará auta, ale konec skřetích fabrik na zbytečný plast.
Šmírovací směrnice DAC7, kde úředníci přepočítávají každou tvoji prodanou drobnost? Tamara by na to jen hodila pořádný "bobek".
Sloni si totiž věci pamatují, ale nešmírují.
Tamara by řekla: "Když si lidé mezi sebou vyměňují věci, je to jejich věc. Stát do toho strká chobot jen tehdy, když chce krást."
Celý ten digitální dohled by nahradila energetickou výměnou. Jsi poctivá? Máš klid. Jsi skřet? Tamara tě prostě ignoruje.
Místo nekonečných debat v šesti jazycích by Tamara zavedla jazyk Shambally.
Politik by přišel k pultíku, a pokud by lhal, Tamara by okamžitě poznala jeho pokřivenou auru.
Než by stihl říct "udržitelný rozvoj", už by ho jemně, ale důrazně vystrčila chobotem ven z budovy.
Pod vedením Tamary a Lakuny by EU konečně přestala řešit nesmysly a začala řešit život. Žádné kvóty na velikost banánů, žádné šmírování účtů. Jen čistý vzduch, klid na tvoření (třeba na Webnode) a vědomí, že nás vede někdo, kdo má srdce velké jako on sám.