Proč by slonice Tamara nejraději srovnala centrálu T-Mobilu se zemí

Kdyby slonice Tamara opustila svůj výběh a vydala se směrem na Roztyly, u té obří skleněné kostky T-Mobilu by se zastavila, zvedla by chobot a pořádně by si odfrkla. Proč? Protože Tamara má zkušenost a selský rozum, který téhle budově zoufale chybí.

1. Konec „Vesmírné odysey“ pro vyvolené

Pamatujete na tu jejich slavnou „Vesmírnou odyseu“? Lidé si tam nasazovali brýle, aby viděli věci, které neexistují. Tamara by jen spráskla ušima. Pro ni je skutečný svět – dotek země, vůně sena a proudění energie – víc než tisíc virtuálních realit. „Místo aby lidé cítili Reiki a své vlastní biopole, strkají hlavy do plastových krabic,“ myslí si Tamara. Kdyby tu budovu zbourala, lidé by si konečně museli sundat brýle a podívat se do skutečné zeleně Michelského lesa.

2. Betonová bariéra pro energii

Jako slonice je Tamara citlivá na to, jak energie v krajině proudí. Tenhle obří kolos na Roztylech tam stojí jako špunt. Blokuje cestu větru, zvířatům a hlavně dobré energii, která by měla volně proudit mezi Prahou a lesem. Tamara by se o ty skleněné stěny jen lehce opřela. Pár ran kly a ta nepřirozená pýcha z betonu a skla by se sesypala. Na jejím místě by Tamara raději viděla obří lán, kde by v klidu rostly orchideje a nikdo by nikoho nepoučoval o tom, jaký tarif si má koupit.

3. Úl plný „jablečných“ kvočen

Tamara vidí skrz sklo. Vidí ty tisíce manažerů a „odborníků“, co tam pobíhají s iPhony v rukou. Pro ni jsou to jen bzučící včely v umělém úlu. „Stavíte si vesmírné odysey, ale neumíte si ani správně najít předpověď počasí na ČHMÚ a věříte televizi,“ troubí Tamara směrem k oknům. Zbourat tuhle budovu by pro ni znamenalo osvobodit ty lidi od jejich statusů a drahých splátek za telefony, které ani nevyužijí.

4. Ten nesnesitelný bzukot

Slon slyší i to, co lidé ne. Všechny ty servery, 5G vysílače a call centra v budově vydávají bzukot, který Tamaru tahá za uši. Je to hluk konzumu. Zbourat T-Mobile na Roztylech by pro ni byl akt milosrdenství – konečně by nastalo ticho, ve kterém by bylo slyšet jen šumění stromů a tlukot srdce.

Závěr Tamary:

Až ta budova lehne popelem (nebo spíš prachem ze sádrokartonu), Tamara by tam spokojeně zanechala jednu velkou sloní stopu. Jako razítko, že příroda a rozum jsou víc než korporátní divadlo. A ty, se svým Samsungem a klidem v duši, bys tam mohla konečně v klidu projít bez toho, aby tě někdo sledoval přes kamery a vysílače.