Jak mě dokument České televize Vltava, naše řeka doslova zklamal – aneb proč tam není Praha a Průhonický park
Když Česká televize uvedla cyklus Vltava, naše řeka s Václavem Cílkem, těšila jsem se na něj. Naše národní řeka, její příběhy, krajina, přítoky a místa, která máme doslova pod nosem. Člověk si přirozeně řekne, že když se točí dokument o Vltavě, dojde postupně od pramenů na Šumavě až k jejímu nejznámějšímu a nejdramatičtějšímu úseku – k Praze a jejím přítokům.
Jenže ono nic.
Desetidílný cyklus se zastaví ve Svatojánských proudech u Štěchovic – a tím to končí. Praha se do seriálu vůbec nedostala. Nezazněl ani Vyšehrad, ani Zbraslav, ani pražské ostrovy, a už vůbec ne jeden z nejkrásnějších přítoků, Botič, natož Průhonický park, kterým protéká.
Právě to mě zklamalo nejvíc. Průhonický park a Botič přece ke krajině kolem Vltavy neodmyslitelně patří. Je to místo, kde se příroda, voda a lidská péče propojily v harmonický celek, než potok vteče do městské zástavby a pod Vyšehradem se spojí s Vltavou. A zrovna Václav Cílek umí o podobných souvislostech krajiny, vody a okolí Prahy mluvit tak poutavě, že by tahle kapitola do seriálu zapadla úplně přirozeně.
Chápu, že deset krátkých dílů má omezený prostor a že horní a střední tok Vltavy nabízí spoustu silných témat. Přesto mám pocit, že utnout vyprávění těsně před hlavním městem je jako přečíst skvělou knihu, které někdo vytrhl poslední kapitolu. Zůstane po tom jen otázka: A co ten zbytek? Co Praha, co Botič, co Průhonice?
Nezbývá než doufat, že tenhle konec nebyl definitivní tečkou, ale spíš pozvánkou k pokračování – protože pražská Vltava i Průhonický park by si vlastní díly rozhodně zasloužily.
Celkově jsem ale skončila s pocitem, že to Česká televize prostě odflákla.