Měj vlastní život, který nezahrnuje sezení na lavičce Jakmile neprosedíš tři hodiny denně v předsíni u špehýrky a nemáš přehled o tom, kdo vynesl vytříděný plast v modrém pytli místo žlutého, jsi pro okolí podezřelá. Normální lidská přirozenost se v panelákovém ekosystému rovná zradě kolektivu.
Dýchej, spi a občas jdi na Hamr Největší krizový stav nastane ve chvíli, kdy se odvážíš projít kolem Hamru. V tu ránu se v domě spustí poplach vyššího stupně. Místo toho, aby paní sousedky řešily, že jim pod okny padá omítka, řeší esenciální otázku: „Proč ji tam proboha někdo tak strašně chrání a proč se jí všichni vyhýbají s otevřenou náručí?!“ (Fakt, že o žádné oficiální ochraně nevíš a nikdo ti nic takového neřekl, je naprosto irelevantní – tajemno přece dráždí nejvíc).
Měj hloubku a duši v prostředí plném šedé vaty Zatímco domovní tribuna jede na frekvenci levných drbů, ty žiješ svůj vnitřní svět, řešíš energie, taroty strážných andělů a ochranu shora. Pro panelákový radar je tohle absolutní zkrat. Když někdo nedokáže tvoji frekvenci pobrat, má dvě možnosti: buď se posunout, nebo tě označit za krávu. Druhá možnost vyžaduje méně přemýšlení.
Ignoruj je s elegancí Krále disků Největší rána pro sousedský tribunál je, když zjistí, že o jejich ubohé pokusy házet bláto vlastně vůbec nejevíš zájem. Žádné hysterické výstupy, žádné vysvětlování. Prostě si jdeš svou cestou, zatímco ony dál u okna kroutí hlavou nad tím, že tvoje ochrana funguje lépe než jejich domovní výbor.
Malá poznámka na závěr: Jsem původně ze Starého Spořilova, takže tyhle maloměšťácké manýry mě fakt nerozhodí. Ale když se nad tím člověk zamyslí – vrchol těchto dam je v tom, že obtěžují mně sebou samými a svými ubohými představami. Takže když se to tak vezme... kdo je tady vlastně ta skutečná kráva?