Jak mi pracovnice ZOO Praha u turniketů znechutila angličtinu: „Vždyť vám stačí I love elephant“

Člověk by si řekl, že návštěva pražské ZOO by měla být o odpočinku, obdivování exotické fauny a možná i o tom, že člověk občas provětrá nějakou tu mozkovou buňku. Jenže pak narazíte na lidský faktor – přesněji na pracovnici ZOO Praha u turniketů, která má na svět, a hlavně na vaše jazykové schopnosti, naprosto nekompromisní názor.

Když vás úřední šiml přivítá u brány

Vtrhnete do areálu s pocitem, že se svět otevírá novým možnostem, možná v duchu oprášíte pár frází, nebo prostě jen doufáte v normální, civilizovaný vstup. Místo toho vás u turniketu přivítá strážkyně řádu. Žena, jejíž profesním posláním je zjevně kontrolovat nejen platnost vstupenek, ale rovnou i vaše celkové mentální rozpoložení a životní ambice.

Zatímco vy v duchu ladíte gramatiku, zkoušíte poskládat větu nebo prostě jen fungovat jako moderní člověk v jednadvacátém století, paní u turniketu má jasno okamžitě.

Absolutní lingvistický verdikt ze ZOO

Žádné zbytečné projevování respektu k cizím jazykům. Žádné zkoušení z nepravidelných sloves. Paní se na vás podívá pohledem, který zažil už stovky ztroskotanců u sloního pavilonu, mávne rukou a pronese větu, která se vám nesmazatelně vryje do paměti:

„Vždyť vám stačí I love elephant.“

Bum. Konec diskuse. Celá angličtina, roky výuky, snaha, dril, knížky i touha po něčem víc jsou v jediné vteřině srovnány se zemí na pražském hřišti. K čemu plynulá konverzace, k čemu skládání smysluplných myšlenek, když v globálním měřítku pražské ZOO naprosto stačí milovat slony a hlásit to světu lámanou angličtinou přímo u turniketu?

Co na to slonice Tamara?

Když se s tímhle čerstvým lingvistickým zážitkem člověk dokodrcá až k pavilonu slonů a pohlédne do očí slonici Tamaře, dostane celá situace teprve ty správné obrysy. Tamara by totiž celou tuhle epizodku shrnula s naprostým nadhledem královny.

Kdyby mohla promluvit, nejspíš by jen otráveně zamávala ušima a řekla jediné: Že paní u turniketu je prostě kráva, která o skutečném světě, natož o hlubokém vztahu ke slonům, nemá ani tušení. Její „I love elephant“ totiž v praxi znamená hlavně to, že se mají nosit tuny jablek a mrkve, a ne moudra o gramatice od někoho, kdo trčí u brány.

Výhra nad systémem

V tu chvíli člověk prostě ví, že zbytečně bojuje s větrnými mlýny. Stačí si jít k stánku se suvenýry koupit tričko s nápisem I love elephant, hodit za hlavu názory všech pracovnic u turniketů a jít si užít den.

Protože upřímně – co víc si od života v pražské ZOO přát? Svět je rázem mnohem jednodušší. Zapomeňte na byznys angličtinu a certifikáty. Stačí milovat slony, projít turniketem a hlavně neřešit, co si o vašem projevu myslí kdokoli, kdo zapomněl, že nejlepší odpovědí na život je jeden velký, spokojený chobot.

Pokračování příště... Až potkám Tamaru osobně.