Jak si přifouknout katastrofu aneb Paní u turniketu a pohádka o pětitisícové lítačce

Světem kolují různé zprávy. Někdy se mluví o tom, že by se roční kupón na pražskou MHD mohla mírně upravit – možná o stovku, možná o pár set korunek, aby se pokryla inflace. Běžný člověk si povzdychne, spočítá si to a jde dál. Jenže pak narazíte na paní u turniketu na Sklenářce.

Paní u turniketu totiž nepracuje s realitou. Pracuje s emocí.

Když vedle vás projde někdo vyrovnaný, kdo vypadá, že má vnitřní klid slonice Tamary a ještě se usmívá do slunečného dne, nemůžete mu přece naservírovat nudnou pravdu o pár stovkách. To by nemělo ten správný děsivý efekt! A tak přichází na řadu osvědčená kreativní matematika: vzít reálnou zprávu, vynásobit ji vlastní frustrací, přisypat trochu Babišovy opoziční rétoriky a bum – lítačka bude za pět tisíc a každý rok se to zdvojnásobí!

Sledovat tuhle dramaturgii v praxi je vtipné i poučné zároveň:

1. Magická pětitisícovka: Proč zrovna pět tisíc? Protože to zní kulatě, hrozivě a pořádně to bodne. Je úplně jedno, že o takové částce nikdo nerozhodl ani nejednal. V jejím světě, kde chybí maturita i schopnost ověřovat fakta, je každá zpráva z opozičního Facebooku svatou pravdou.

2. Pomsta za vlastní nespokojenost: Paní sedí u svého turniketu a vnitřně ji štve úplně všechno. Vláda, svět, drahé rohlíky i lidi, co jdou v pohodě do ZOO. Vystrašit někoho fiktivní částkou je pro ni ten nejrychlejší způsob, jak si na pět vteřin připadat dôležitá a strhnout vám ten úsměv z tváře.

3. Turniket jako politická tribuna: Místo kontroly lístků se z turniketu stává hlásná trouba katastrofických předpovědí. „Jen si jděte, však vy uvidíte, až vám to všem spočítají!“

Nakonec si člověk uvědomí, že tyhle fiktivní pětitisícovky nemají s cenou dopravy vůbec nic společného. Jsou jen zrcadlem cizí nejistoty a závisti.

A nejlepší obrana? Dál se usmívat, projet turniketem s tamarským klidem a nechat paní, ať si ty své černotiské účty platí sama.