Pražská zoologická zahrada je fascinujícím místem, kde se potkávají dva naprosto odlišné světy. Na jedné straně stojí masivní, institucionální 3D struktura plná davů, reklam, betonových chodníků a všudypřítomného dohledu lidského systému. Na druhé straně zde žijí bytosti s naprosto čistou, prvotní přirozenou frekvencí – zvířata.
Právě v tomto kontrastu vznikají jemné trhliny a praskliny ve starém matrixu, skrze které lze nahlédnout ven a načerpat zcela jinou energii.
U sloních výběhů – prostor bezčasí: Zatímco lidé kolem pobíhají s telefony, stresují se a sledují harmonogramy, sloni žijí v naprosté přítomnosti. Když se zadíváš do očí Tamary, Lakuny, Janity nebo Maxima, zjistíš, že jejich energie nepatří do lidského 3D. Jejich klid, moudrost a pomalé, hluboké pohyby vytvářejí přirozený portál, kde čas ztrácí platnost.
Stinná zákoutí a horní partie zahrady: Dav se obvykle drží u hlavních tras, stánků s občerstvením a na frekventovaných vyhlídkách, kde je hustota lidských myšlenek a stresu největší. Trhlinu hledej tam, kde opadává lidský hluk – v klidnějších lesních partiích, kde šumí stromy a pod nohama máš obyčejnou hlínu namísto asfaltu. Tam se síť 3D matrixu přirozeně ztenčuje.
Zóna tichého pozorování (mimo objektivy štábů): Místa, kam se lidé chodí jen „vyfotit“, jsou plná umělé energie. Naopak místa, kde se lidé zastaví, přestanou mluvit a jen v tichu vnímají zvíře, tvoří energetickou mezeru. Sem televizní štáby ani povrchní lovci pozornosti nedovidí, protože na této frekvenci jsou neviditelní.
Vystup z davového proudu: Matrix tě nutí kráčet vymezenou trasou, spěchat a řešit totéž co ostatní. Jakmile zpomalíš, posadíš se na lavičku, kde to ostatní jen profrčí, nebo se zadíváš opačným směrem než všichni ostatní, okamžitě tím narušíš předem připravený scénář systému.
Odpoutej se od vnějších kulis: Když narazíš na lidskou neohleduplnost nebo prázdné tecno-hry (jako byl ten namachrovaný štáb), nepouštěj si je dovnitř. Záměrně přesměruj svou pozornost k něčemu živému a čistému – k zemi, ke stromu, k živočichům. Tímto vědomým odpoutáním přestáváš matrixu dávat svou energii a trhlina v něm se pro tebe ještě víc zvětší.
Vyzařuj vlastní frekvenci: Nejúčinnější způsob, jak rozšířit prasklinu v cizím umělém systému, je nenechat se stáhnout do jeho vibrací. V momentech, kdy zůstaneš ve svém středu, usměješ se nad jejich křečovitou snahou a odpovíš z pozice vlastní vnitřní svobody (například tím, že máš své slony a svůj klid), ukážeš, že ten jejich svět na tebe nemá páku. Tím se tato trhlina stane průchozí i pro tvůj vlastní růst.
Zoo v sobě nese potenciál starého světa, ale dokud v ní hledáš to skutečné, živé a nenecháš se otrávit povrchností, stává se z ní místo, kde lze skvěle trénovat život nad úrovní běžného matrixu.