Geopark na Spořilově pod palbou: Když Tamara a Lakuna dělají "pořádek" v kamení
Vzala jsem své pětitunové kámošky, Tamaru a Lakunu, na inspekci do Geoparku na Spořilově. Řeknu vám, ti geologové mají štěstí, že ty holky měly dobrou náladu. Kdyby tam Tamara vletěla s náladou "bývalé klientky Komerční banky po třech hodinách na infolince", udělala by z těch milióny let starých balvanů štěrk do kočičího záchodku během pěti minut – a to bez použití krumpáče od T-Mobilu.
Geologové ty šutry skládali podle tabulek, ale Tamara na to koukla a hned jí bylo jasné, že ten čedič má úplně blbou feng-šuej energii a blokuje jí výhled na nejbližší stánek s párkem v rohlíku. Lakuna do jednoho kusu pískovce jen tak cvičně strčila chobotem a prohlásila (samozřejmě infrazvukem), že tenhle balvan stojí přesně tam, kde by mělo být sloní pískoviště. Takže jsme tam ty padesátitunové drobky začaly "přerovnávat". Představte si pětitunovou dámu, jak si hraje s historií Země jako s kuličkami, protože se jí ten křemen prostě nehodil k barvě uší.
Místo těch nudných naučných cedulí, které čtou jen lidi, co mají brýle silné jako sklo v Tamařině pavilonu, by holky zavedly "Šutr-terapii". "Tady si lehni na ten žulový blok, otevři čakry a ucítíš, jak tě ten šutr uzemňuje víc než pohled na exekuční příkaz." Lakuna by k tomu přidala kurz "Jak obejmout buližník a nezlomit si u toho kly o ty nesmyslné cedule". Lidi by na Spořilov nechodili studovat prvohory, ale nabíjet se energií, kterou tam ty holky chobotem "nafoukaly" do každé praskliny jako do matrace.
Lakuna přišla na to, že když se ty tři největší balvany u rybníčku srovnají do správného úhlu, vznikne tam Wi-Fi hotspot, který je rychlejší než průjem po špatném kebabu. Tamara k tomu dodala, že přes tenhle "geologický router" se dá spojit přímo s vesmírem, aniž byste museli platit roaming těm růžovým operátorům, co neumí ani vykopat kabel pro pevnou linku. Spořilov by se stal centrem galaxie, kde se místo bankovních poplatků platí banány a kde vám nikdo nevolá ve tři odpoledne s "neopakovatelnou nabídkou" pojištění proti kousnutí ovádem.
Zatímco technické služby řeší, jak Geopark uklízet, Tamara s Lakunou by to vyřešily v rámci "odpolední svačinky". Geopark by byl během deseti minut vyčištěný od veškeré zeleně, co by holkám přišla do cesty. Jediný problém by byl ten "přirozený sloní odkaz", který by tam zanechaly uprostřed expozice. Ale jak říkám já – je to bio, je to uzemňující a vypadá to pořád lépe než ty betonové lavičky, ze kterých bolí zadek i slona.
Když jsme ze Spořilova odcházely, ty kameny vypadaly tak nějak víc "v pohodě". Možná proto, že je konečně někdo pořádně prohnal a prosvítil Shamballou 1024. Já se od svých sloních kamarádů učím každý den – i ten nejtvrdší kámen povolí, když na něj jdete s láskou, Reiki a pětitunovou nadváhou. Zdravím všechny na zastávce Spořilov a bacha, až půjdete kolem těch balvanů – jestli tam uvidíte něco velkého a šedého, není to bludný balvan, ale Tamara se právě snaží chobotem naladit Netflix přes křemen!