Někdy se musíme ohlédnout zpět, abychom pochopili, jak obrovský kus cesty jsme ušli. Pro mě byl rok 2016 zlomový. Tehdy začala cesta, která mě učila, že hojnost není o tom, kolik čísel svítí na účtu, ale o tom, jak moc dovolíme strachu, aby ovládal náš život.
Všichni to známe – bankovní poplatky, které nám roky nenápadně odčerpávají energii, úřady, které se tváří jako strašáci, nebo nové digitální směrnice. Dřív by mě roční výpis poplatků nebo hrozba "překročení dat" na webu vyvedly z míry. Cítila bych se jako oběť systému.
Dnes se na to dívám z nadhledu Shambally. Tyto překážky jsou jen "hustá hmota", která nás má prověřit, jestli si udržíme své světlo i v chaosu.
Pohled zpět: Od roku 2016 jsem se učila čistit své pole od starých struktur. Zjistila jsem, že když udělám v hmotě pořádek (jako bylo třeba srovnání bankovních účtů a odchod od tam, kde si mě nevážili), uvolní se prostor pro skutečnou hojnost.
Hojnost je svoboda: Hojnost je i to, že mám dnes odvahu smazat odkazy na sociálních sítích, protože vím, že ti praví lidé si ke mně cestu najdou i bez agresivní reklamy. Je to důvěra v to, že o mě bude postaráno.
Nadhled: Když se na "materiální problémy" podíváte jako na hru v Kašpárkově, přestanou mít nad vámi moc. Jsou to jen čísla a papíry. Vaše duše je svobodná a hojnost je její přirozený stav.
Dnes už vím, že i když se systém snaží vytvářet nové a nové překážky, můj vnitřní svět zůstává v harmonii. Pracuji s Reiki a Shamballou, abych do té husté hmoty vnášela světlo. Hojnost pro mě dnes znamená klidnou noc v Choceradské, radost z maličkostí a vědomí, že držím kormidlo svého života pevně v rukou.