Průhonický park v květnu, to není jen botanická zahrada. Je to bitevní pole. Jakmile rozkvetou první rhododendrony, vtrhne do parku armáda lidí, kteří si spletli lesní cestu s přehlídkovým molem v Paříži.
Nejfascinovanějším druhem, který v Průhonicích potkáte, je „Instagramová víla“. Poznáte ji podle toho, že má na sobě lodičky s deseticentimetrovým podpatkem, které se při každém druhém kroku beznadějně boří do mulčovací kůry. Její cíl je jasný: procpat se doprostřed nejhustšího keře (ignorujíc ceduli „Vstup zakázán“) a tvářit se, že tam právě náhodou vyrostla. Že má v obličeji včelu a v botě půl kila hlíny? To na fotce s filtrem vidět nebude.
Další klasikou jsou otcové rodin, kteří se pokoušejí projet s městským kočárkem místa, kam by se bál i slon z pražské zoo. Zatímco maminka hledá „ten správný odstín růžové na fotku“, tatínek v potu tváře zápasí s kořeny a snaží se tvářit, že tahle „pohodová procházka“ byl jeho nápad.
A pak jsou tu ti „vtipálci“. Lidi, co si myslí, že jsou v divočině, i když je od nich dálnice D1 na doslech.
„Hele, Máňo, nepapej to, to není květák, to je rhododendron!“ ozývá se od rybníka.
„Nefoť to mobilem, počkej, až tam vlezu s tím psem, ať to vypadá jako z National Geographic!“ křičí pán v šustákovce, zatímco jeho jezevčík se snaží podhrabat staletý dub.
Závěr dne: Pokud chcete vidět skutečnou krásu rhododendronů a ne jen nafouknutá ega s selfie tyčemi, doporučuji dalekohled. Ale ne na kytky – na lidi. Je to totiž ta nejlepší komedie, kterou v Průhonicích za cenu vstupného dostanete.