ZOO Praha je pro mě srdeční záležitost. Jsou to sloni, jejich síla, jejich energie a ten klid, který cítím, když jsem u nich. Do naší zoo chodím pravidelně, je to můj „dobíjecí“ prostor. Ale existuje jedna věc, která dokáže i ten nejkrásnější zážitek okamžitě zničit: arogance. Ne zvířat, ale lidí, kteří mají ZOO spravovat a reprezentovat.
Jádro problému (Arogance u turniketů): Když si člověk zaplatí vstupné, očekává alespoň základní lidský přístup. Bohužel, realita u turniketů je často o něčem jiném. Je to pocit, že jako návštěvník jsi jen obtížný hmyz, který má rychle zaplatit a zmizet v areálu. Tato arogance není jen o jednom nepříjemném zaměstnanci, je to vizitka kultury, která se v ZOO Praha pod současným vedením usadila.
Odtržení od reality (E-shop a management): Není to jen o turniketech. Sleduji, jak se „duše“ naší zoo pomalu vyprazdňuje. Podívejte se na e-shop – pro fanouška slonů je to výsměch. Pár samolepek, žádný pořádný merchandising, který by oslavoval naše zvířata. Je to důkaz, že vedení pod paní Poliakovou žije ve vlastní bublině. Zájmy návštěvníků a skutečná úcta k odkazu zvířat jdou stranou před administrativou a nezájmem.
Proč magistrát? Udání na magistrát nebylo snadné rozhodnutí. Chodím tam ráda a nechci jí škodit. Ale věřím, že instituce placená z našich daní, jako je ZOO Praha, musí fungovat s respektem k lidem. Pokud vedení nevidí, jak se personál chová k návštěvníkům, a pokud e-shop vypadá jako „prázdná schránka“, je potřeba na to upozornit ty, kteří mají nad organizací dohled. Mým cílem není zoo zničit, ale probudit ji z letargie.
Závěr: Budu dál chodit za svými slony, protože ti za vedení nemohou. Ale odmítám mlčet k tomu, když někdo svou arogancí a neschopností kazí radost z návštěvy. Doufám, že tohle „varování“ bude pro magistrát impulsem, aby se začal zajímat o to, jak se v naší zoo zachází s lidmi. Protože dobrá zoo není jen o hezkých pavilonových tabulkách, ale hlavně o lidech a respektu.