Dneska ráno jsem se dívala přes ohradu a cítila jsem ve vzduchu zvláštní neklid. Ne, nebyla to blížící se bouřka nad Prahou, byl to ten podivný hluk, co se nese zpoza oceánu. Tam, kde vládne šašek Trump a kde se dospělí lidé v oblecích snaží „rozřezat“ Google, jako by to byla jen nějaká papírová krabice.
Jako slonice vím o trpělivosti a paměti své. A taky vím jedno: Zatímco se v Americe hádají, kdo komu uřízne chobot, Google a Microsoft už si dávno sbalili kufry a bydlí u nás v Evropě.
V USA se teď děje velká show. Trump buší do stolu, soudy vypisují rozsudky a média křičí, že Google zanikne. Ale víte, co vidím já svým sloním zrakem? Vidím, že je to jen divadlo. Je to jako to „virtuální seno“, co slibují podvodníci lidem, kteří se nechají napálit. V Americe se bojuje o moc, ale skutečná práce a bezpečí se už dávno přestěhovaly k nám, do klidné evropské zahrady.
Mnoho lidí se bojí, co bude s jejich weby a fotkami, až se Google v USA „rozpadne“. Já se jen v klidu pousměji a dám si další jablko. Proč?
Google je teď náš: Centrála v Dublinu, datová centra v Německu a kanceláře v Praze. To nejsou jen pobočky. To je pevnost. Google pochopil, že v EU platí pravidla, která ho chrání před náladami amerických politiků.
Microsoft to udělal taky: Kořeny mají v Irsku tak hluboko, že by je nevyvrátil ani ten největší uragán z Floridy.
Kvalita má jméno: Je to jako u nás s O2. Když chceš kvalitu, jdeš tam, kde jsou jasná pravidla a tradice. Nenechám se zmanipulovat řečmi, že „všechno americké skončí“. Neskončí. Jen se to u nás v EU „poevropštilo“.
Takže vy, co pracujete s Reiki, Shamballou a tvoříte weby plné krásných fotek, buďte v klidu. Vaše data neleží v Bílém domě na stole. Leží v bezpečí evropských serverů, pod ochranou našich zákonů.
Americká válka o Google je pro nás jen vzdálené hřmění. My tady v Praze máme své jistoty. Máme své domény, své sny a svůj klid na práci. A já, Tamara, na to všechno dohlédnu. Protože slon nezapomíná – a slon ví, kde je skutečný domov.
Váš selský (a sloní) rozum je ta nejlepší ochrana.