Zatímco my v Zoo Praha řešíme, jestli Max s Rudim dneska dostanou o kolečko cukety navíc, svět lidí venku se zbláznil. Do mých sloních uší doléhá šum o nějaké „chobotnici“ jménem Onpassive. Prý revoluce, prý umělá inteligence, prý pasivní příjem. No, nevím jak vám, ale mně to zní jako ten nejhorší druh písku v chobotu.
Lidé mi občas přes sklo ukazují své telefony. Vidím tam loga, grafy a sliby, jak zbohatnou bez práce. Říkají tomu „digitální ekosystém“. Já tomu říkám virtuální seno. Zkuste dát slonovi k večeři fotku balíku slámy na Instagramu a uvidíte, jak rychle vás pošle do patřičných míst. My sloni víme, že když něco neroste ze země a nejde to poctivě přežvýkat, tak to prostě neexistuje.
Onpassive prý natahuje svá chapadla všude. Ale pozor, já mám chobot, který ucítí vodu na kilometry a faleš na světelné roky. V mém světě platí jasná pravidla: Buď máš v korytě reálné ovoce, nebo tam nemáš nic. Ti digitální „zakladatelé“ slibují ovoce, které prý vyroste někdy v budoucnu v cloudu. Ale i to nejmenší slůně ví, že sliby o budoucím senu hlad nezaženou.
Slyšela jsem, že policie se už začíná zajímat o to, kam se poděly ty miliardy za „virtuální lístky do první řady“. Můj sloní instinkt mi říká, že mezi únorem a dubnem přijde pořádný průvan. A nebude to jarní vánek v zoo, ale spíš kriminálka, která začne tyhle digitální domečky z karet vyklízet.
Lidé, nebuďte jako já, když mi někdo podá prázdnou ruku. Já se nenechám opít rohlíkem a vy byste se neměli nechat opít „chobotnicí“, která vám chce prodat vzduch v krabičce. Raději si kupte lístek k nám do zoo a podívejte se na něco, co je skutečné, velké a má to všech pět pohromadě. My sloni možná máme tlustou kůži, ale na rozdíl od investorů do Onpassive nás nikdo nevodí za chobot.