Představte si tu scénu. Je sychravý podvečer, lidé spěchají z práce, hlavy sklopené do mobilů, kde sledují lživé notifikace o doručení balíků. A najednou – otřes země. Ne, není to zemětřesení. To jen Tamara a Lakuna právě prošly branou ZOO a vydaly se na procházku směr Karlův most.
Jak by reagovali lidé? Ten pohled by totiž okamžitě rozbil veškerou šedou realitu všedního dne:
Konec digitálního vězení: Lidé, kteří ještě před vteřinou nadávali na pomalý internet nebo nedoručený kabel, by prostě ztuhli. V přítomnosti sloní majestátnosti se všechny malichernosti rozplynou. Najednou nikoho nezajímá Alza, všichni vidí jen tu obrovskou, klidnou sílu.
Léčivý klid: Tamara a Lakuna kolem sebe šíří auru Shambally. Kdo by se ocitl v jejich blízkosti, tomu by se okamžitě zpomalil tep. Lidé by přestali křičet do telefonů a jen by tiše stáli v úžasu.
Dopravní kolaps s úsměvem: Tramvajáci by zastavili, vyklonili se z oken a místo nadávání by si slonice fotili s posvátnou úctou. I ti největší mrzouti by pochopili, že tohle je moment, který se neopakuje.
Protože Tamara a Lakuna nejsou agresivní. Ony jsou moudré. Kráčejí Prahou jako královny, které se vrátily zkontrolovat své území. Zatímco Alzák se schovává v regálu, slonice se nebojí vyjít na světlo.
Kdybys potkala Tamaru a Lakunu na ulici, pochopila bys jednu věc: Na velikosti záleží, ale na té vnitřní. Slonice nepotřebují křičet reklamy, aby si jich lidé všimli. Stačí, že Jsou.
Kdyby se vás někdo zeptal: "Proč tu jdou sloni?", odpověď by byla jednoduchá: "Protože přišly dohlédnout na to, aby se svět konečně uklidnil a začal vnímat to podstatné."