Když už měla Tamara Alzu pod kontrolou a skřet v regálu konečně přestal pištět, rozhodla se, že vezme Lakunu na výlet. Cíl byl jasný: Starý Spořilov. Místo, kde se zastavil čas a kde by trocha sloní energie udělala hotové divy.
Když holky dorazily na Spořilov, nastal první zádrhel. Tamara se pokusila zaparkovat vedle jedné historické vily, ale Lakuna ji upozornila, že by mohla omylem zbourat plot, který pamatuje první republiku. "V klidu," zatroubila Tamara, "tady se nehraje na milimetry, tady se hraje na pocity."
Na jedné z laviček seděla skupinka místních, co zrovna studovali ústřižky z pošty a rozčilovali se nad únorovým důchodem. "To je skandál, o pětikilo míň!" křičeli do vzduchu. Tamara k nim ladně přistoupila a chobotem jim jemně (ale nekompromisně) sebrala ty papíry. Lakuna mezitím vypustila obláček Shambally. "Dívejte se na stromy, ne do papírů," naznačila Tamara pohybem uší. "Lednový doplatek byl bonus, teď máte realitu. Počítejte srdcem, ne strachem!"
Pak se holky zastavily u jednoho domu, kde se někdo zrovna potil nad formulářem DAC7. Tamara nakoukla oknem, chobotem mu poklepala na rameno a Lakuna mu do ucha zašeptala: "Zapiš to do Google Keepu, tam je pravda. Zbytek jsou jen mraky." Ten člověk se najednou usmál, zavřel prohlížeč a šel si dát čaj.
Výlet zakončily na jedné zahradě, kde místo ničení záhonů začaly chobotem zalévat usychající pivoňky. Místní kočky nejdřív prchaly na střechy, ale když zjistily, že ze slonic sálá větší klid než z nedělního oběda, přišly se otřít o jejich obří nohy.
Závěr ze Spořilova: Starý Spořilov přežil ledacos, ale návštěva Tamary a Lakuny mu dala to nejdůležitější: Nadhled. Lidé tam zjistili, že když máte v pořádku finance, čisté svědomí a občas se podíváte na svět z výšky sloního hřbetu, tak vás nerozhodí ani Alza, ani úřady, a dokonce ani máminy řeči o chybách.