Dnešní návštěva ZOO Praha mi odhalila, jak by to vypadalo, kdyby se role prohodily. Zapomeňte na běžné zprávy, skutečná satira se odehrává v Troji, kde má hlavní slovo příroda, ale ambice jsou čistě parlamentní.
V pavilonu goril je to jasné. Máme tam pár "vůdců", kteří tráví většinu času tím, že se bijí do prsou a řvou na celý les, jak jsou silní. Ale když přijde na lámání chleba, nejvíc práce stejně odvedou ty tiché samice v pozadí. V politice je to stejné – nejvíc hluku dělají ti, kteří jen hlídají své teritorium a banány, zatímco zbytek národa čeká, jestli na ně zbude aspoň slupka.
Sledovala jsem vlky. Jsou chytří, tiší a útočí v týmu. V naší politické zoo máme celé smečky takových vlků. Tváří se jako ochránci lesa, slibují bezpečí, ale jakmile se otočíte zády, zajímá je jen to, jak si urvat největší kus kořisti. Jejich loajalita končí tam, kde začíná jejich hlad po moci.
A pak jsou tu papoušci. Ti jsou v parlamentu nejčastěji. Neřeknou nic vlastního, jen neustále dokola opakují naučené fráze svých předsedů. Barevní, hluční a naprosto odtržení od reality. Hlavně aby to dobře vypadalo na fotce, ale obsah? Ten uletěl hned po prvním mávnutí křídel.
Představte si, že ředitelkou celé ZOO je Alena Schillerová. Pavilon goril by okamžitě dostal nové tapety, v každém výběhu by bylo profi osvětlení pro nejlepší selfíčka na Instagram a u pokladen by se zavedla EET i na nákup krmení pro kozy. Místo ošetřování zvířat by se řešilo, jestli mají pávi dostatečně sladěná pírka s barvou loga ministerstva, a každý sloní krok by byl doprovázen tiskovou zprávou o "historicky největším úspěchu v oblasti chobotu".
Zatímco se "ředitelka" fotí u kormidla, skutečnou zřizovatelkou a majitelkou celého areálu je slonice Tamara. Ta tam prostě stojí, majestátní a klidná. Tamara nepotřebuje PR tým ani filtry na fotky. Ona je ta, která určuje pravidla. Svým hlubokým pohledem dává jasně najevo, že zatímco politici si hrají na důležité posty, ona je ta, kdo tu zemi (nebo aspoň ZOO) skutečně drží pohromadě. Když Tamara mávne chobotem, zákony přírody platí okamžitě – bez připomínkového řízení.
Ve výbězích to pak vypadá jako na schůzi vlády. Gorilí alfa samci se bijí do prsou a hádají se o to, kdo má větší vliv na rozdělování banánů, zatímco v pavilonu ptactva to zní jako při interpelacích – všichni křičí jeden přes druhého, ale nikdo nikoho neposlouchá. Papoušci jen věrně opakují to, co jim "ředitelka" ráno předepsala do manuálu.
V téhle politické ZOO je nakonec nejdůležitější jedna věc: zřizovatelka Tamara má víc rozumu v jednom uchu než celý "ředitelský post" v hlavě. Sloni nás učí, že skutečná moc nepotřebuje křičet, stačí jen být a mít nadhled. A my ostatní? My se jen musíme smát, aby nás z té "ředitelky" netrefil šlak.