Lekce sloního klidu: Co mě naučily slonice Tamara a Lakuna

Dnešní den měl být původně o něčem úplně jiném. Měl být o digitálních číslech na displeji telefonu a o čekání na „pípnutí“ bankovní aplikace. Jenže technologie a bankovní systémy mají občas své vlastní vrtochy. A právě v tu chvíli, kdy by jiný začal propadat nervozitě, jsem se rozhodla pro jinou cestu. Sedla jsem na metro a vyrazila do pražské Zoo za těmi nejlepšími učitelkami klidu na světě – za Tamarou a Lakunou.

Když se čas zastaví u slonince

Stát u výběhu slonů je jako vstoupit do jiného časoprostoru. Tamara a Lakuna nikam nespěchají. Ony neřeší, jestli je pondělí nebo úterý, jestli jsou systémy přetížené nebo jestli je po svátku. Ony prostě jsou. Jejich obrovská, klidná síla vás okamžitě uzemní.

Při pohledu na ně mi došlo, jak moc se my lidé necháváme válcovat věcmi, které stejně neovlivníme. Ten jejich „sloní klid“ není o nezájmu, ale o hluboké vnitřní jistotě. Jistotě, že všechno má svůj čas a že stresování se nad budoucností (nebo prázdným účtem v danou hodinu) nám jen bere drahocennou energii.

Z nákupního shonu k vnitřnímu míru

Dneska mě potkala ještě jedna zkouška – malá chyba při účtování v obchodě. Ale i tam jsem si vzpomněla na ten sloní nadhled. Místo abych se rozčilovala, prostě jsem to s úsměvem vyřešila. Proč si špinit auru něčím tak malicherným?

Co si z toho odnést?

Slonice Tamara a Lakuna mi dnes připomněly, že:

1. Trpělivost není pasivita, ale vědomé čekání na správný okamžik.

2. Pevné nohy na zemi jsou důležitější než čísla na displeji.

3. Vnitřní klid je ta nejsilnější ochrana, kterou máme.

Důchod sice do banky doputuje až zítra, ale můj klid dorazil už dnes v Zoo. A ten je popravdě mnohem cennější.

A co vy? Máte své místo, kam si chodíte pro „sloní klid“, když věci nejdou podle plánu?