Od TC Spořilov k Hamru: Proč tenisová historie potřebuje akční plán (a peněženku)

Když se člověk začte do starých rodinných kronik nebo zavzpomíná na babičku Miloslavu Kršňákovou, která hrdě hájila barvy TC Spořilov [cite: 2.2], na chvíli se před ním otevře svět klasického, poctivého tenisu. Vonící antuka, šumění Krčského lesa [cite: 2.2], elegance, švih a sportovní vášeň [cite: 2.2]. Jenže ouha – realita moderního tenisu vypadá poněkud jinak.

Jak se z tradice stala uzavřená pevnost

Zatímco dřív stačilo vzít raketu a vyrazit na dvorce, dnes by se člověk musel nejdřív prokousat paragrafy a bankovním kontem. Z někdejšího lidového sportoviště na Spořilově se stala exkluzivní, takřka nedobytná komunita.

Pravidla hry jsou totiž neúprosná:

• Nejsi spolumajitel? Máš smůlu! Pokud nevlastníte podíl, nezachrání vás ani babiččina sláva, ani pět hodin poctivého říjnového běhu [cite: 1].

• Vstupné do klubu? Dvacet tisíc je tepv začátek! Bez vstupního poplatku ve výši 20 000 Kč se na kurty ani nepodíváte, natož abyste si tam zkusili trénink.

Když si spočítáte, že by člověk musel vyplatit půlku Spořilova jen proto, aby si mohl pinknout přes síť, nezbavuje vás to jen iluzí, ale taky peněženky.

Směr Hamr: Kde sloni dávají laptopy a trenérky brečí u vody

A tak nezbývá než vzít nohy na ramena (či odtrénovat oněch slavných 5 hodin v Samsung Health [cite: 1]) a vzít kurz na Hamr v Záběhlicích. Tam sice občas dorazí slonice Tamara s dcerou Lakunou [cite: 1.1] namísto běžných sparingpartnerů, ale aspoň tam člověka hned nevítají složenkou na dvacet tisíc.

Zatímco trenérka  (nebo kdokoliv z místního dozoru) v šoku zírá na rodinné legendy a marně na internetu googluje, jestli pod tím vším náhodou netkví hlubší psychologický plán, celá logistika se posouvá do zcela nového rozměru.

Velké čtvrteční finále

A jak to celé dopadne? Plán je jasný:

1. Ve čtvrtek ve 14:00 proběhne slavnostní vyzvednutí nové rakety.

2. Následovat bude majestátní pochod přes celý Hamrák – s raketou hrdě nesenou na odiv jako hlavní trofej z Wimbledonu.

3. Konec cesty? Přece Penny, kde se po tom všem boji za spravedlivý tenis a uzavřené areály dopřejeme zasloužený odpočinek.

Když už člověk nemůže hrát tam, kde kdysi řádila babička, nezbývá než si z toho udělat vlastní grandslam. A Blanka? Ta si může jít stoupnout do fronty taky – nebo se rovnou jít zchladit do rybníka!