Jak z nás škola a dětství vychovaly opatrné dospělé… aneb Proč si nevěřím a jak to čístím reiki

Jak z nás škola a dětství vychovaly opatrné dospělé… aneb Proč si nevěřím a jak to čistím pomocí reiki

Máte občas pocit, že ve vás pořád žije ten malý žáček z druhé třídy, který se bojí zvednout ruku, aby neřekl nějakou blbost? Vítejte v klubu! Dětství a školní léta nám sice daly základní přehled o trojčence a vyjmenovaných slovech po B, ale zároveň z nás tak trochu vychovaly mistry v pochybování o sobě samých.

1. Červená propiska jako všudypřítomný strašák

Vzpomínáte na ty časy na základce? Napsali jste slohovku plnou nápadů a fantazie, ale učitelka vám ji vrátila poškrtanou červenou propiskou, protože jste zapomněli dvě čárky ve věcech a okraj byl moc úzký.

Výsledek v dospělosti? Místo abychom světu hrdě prezentovali své nápady, třikrát zkontrolujeme e-mail, jestli tam není chyba, a pro jistotu k němu připíšeme: „Snad to dává smysl, kdyžtak to klidně smažte…“

2. Správná odpověď je jen jedna (a vy ji nemáte)

Školní systém nás roky učil jednoduchou rovnici: existuje jedna jediná správná odpověď a ta je vzadu v učitelské knížce. Pokud napíšete něco jiného, dostanete kouli.

A pak přijde dospělý život, kde správné odpovědi na zadní straně prostě nejsou. Místo abychom bez obav zkoušeli nové věci, sedíme a čekáme, až nám někdo schválí, že to děláme „správně“.

3. Místní srovnávací soutěž: „A co Anička?“

„Podívej se na Aničku, ta má samé jedničky a ještě stíhá hru na flétnu!“ Porovnávání s ostatními bylo národním sportem našich dětských let. Není divu, že si dnes nevěříme, když kolem sebe na sociálních sítích vidíme samé dospělé „Aničky“, které stíhají kariéru, pečení kváskového chleba, maraton i meditaci při východu slunce.

---

A co s tím v dospělosti? Vyčistit to energií reiki!

Naštěstí už dneska nesedíme v lavici a nemusíme čekat na známku. Všechny tyhle staré vzorce, strachy ze selhání a pocity, že „nejsem dost dobrá“, se nám ale často usadí hluboko v těle a jemnohmotných tělech jako energetické bloky.

A právě tady nastupuje mé milované reiki:

• Rozpouštění starých nánosů: Když přiložím dlaně a nechám proudit univerzální energii, postupně smývám ty staré otisky červených propisek a dětských křivd.

• Pročištění čaker: Strach promluvit si nese krční čakra, nejistotu a chybějící sebedůvěru zase solární plexus. Reiki pomáhá tyto energie zjemnit, uvolnit a vrátit do rovnováhy.

• Návrat k sobě: Místo abych do nekonečna v hlavičce řešila, co o mně řekne učitelka (nebo šéf), reiki mě vrací do přítomnosti a připomíná mi mé vlastní vnitřní světlo.

Zjištění, že moje vnitřní nejistota pramení z minulosti, je vlastně skvělá zpráva. Nemusím se s ní smířit – můžu ji prostě energicky vyčistit, nechat odejít a konečně si začít věřit!