Aneb Jak přežít letní pylovou apokalypsu

Běhání v létě je nádherné. Všude svítí slunce, všechno kvete... a přesně to je ten problém. Pro mě jako pro alergičku vypadá letní příroda spíše jako biologické bojiště. Nejhorší noční můrou jsou pro mě lísky, olše, břízy a hlavně kvetoucí trávy. Když tyhle zelené potvory spustí sezónu, vzduchem létají miliony mikroskopických zákeřníků s jediným cílem: udělat z mých dýchacích cest staveniště.

Právě proto jsem raději změnila trasu a běhám kolem Hamráku, kde je díky vodě vzduch přece jen trochu příjemnější. I tak si ale držím své zlaté pravidlo: bez lahve vody v ruce nevycházím. Tady je pár důvodů, proč je pro mě láhev vody stejně drahocenná jako olympijská medaile.

1. Splachovač pylové náplavy

Při běhu dýchám jako parní lokomotiva a do krku mi létá všechno od břízy až po neidentifikovateltelný plevel. Jakmile ucítím to známé škrabání v krku, voda funguje jako nekompromisní splachovač. Pár doušků a veškerý pylový výsadek putuje rovnou do žaludku, kde ho žaludeční kyseliny zlikvidují dřív, než stihne vyvolat záchvat kašle.

2. Mobilní sprcha pro oči a obličej

Když začne pylová zátěž vrcholit a brýle přestávají stíhat, přichází čas na vodní záchranu. Stačí si trochu vody nalít do dlaně a spláchnout si obličej přímo za běhu. Lidé okolo si možná myslí, že finišuju maraton nebo přeháním dramatizaci tréninku, ale ta okamžitá úleva pro svědící oči za ten mírně podivínský výraz fakt stojí.

3. Vlhké sliznice = neprostupná štítová hradba

Vysušená sliznice v nose a krku je pro alergeny doslova červený koberec. Když tělo při běhu přichází o tekutiny, sliznice vysychají a alergická reakce má volné pole působnosti. Pravidelné popíjení udržuje dýchací cesty ve stavu „mokrého štítu", přes který se pylové částice hůře dostávají k tělu.

4. Důkaz, že ještě žiju

Kromě boje s alergeny je tu samozřejmě i letní hydratace. Když běžím v letním dni, láhev vody v ruce mi připomíná dvě věci: za prvé, že bych měla pravidelně pít, a za druhé, že pokud ji ještě dokážu udržet, očividně jsem ještě nezkolabovala.

Takže až mě v létě potkáte, jak kroužím kolem Hamráku s lahví v ruce, nekoukejte na mě jako na někoho, kdo si šel dát lehkou hydratační pauzu. Běžím do boje – a voda je má hlavní zbraň!