Jak mi máma vygenerovala status společenského poustevníka (aneb „Ona tě stejně trpí

Jak mi máma vygenerovala status společenského poustevníka (aneb „Ona tě stejně jenom trpí“)

Každý má nějaký ten startovací balíček do života. Nědo dostane do věna smysl pro humor, někdo hudební hluch a já dostala mámu s detektorem věrnosti nastaveným na úroveň Severní Koreje. Výsledek? Můj seznam kamarádek je dneska kratší než seznam poctivých politiků a můj společenský život se odehrává převážně mezi mnou, gaučem a pokojovou kytkou, u které si ale taky nejsem jistá, jestli mámě tajně nevadí.

Už od dětství mělo jakékoliv moje kamarádství přesně daný scénář. Formát byl vždycky stejný, měnily se jen oběti.

Fáze 1: Nadšení. Poznala jsem novou holku nebo potkala někoho inspirativního.

Fáze 2: Diagnóza. Máma nahodila rentgenový pohled a spustila odbornou analýzu.

Fáze 3: Rozsudek. „Proč se s ní vůbec vídáš? Vždyť vidím, jak se u toho tváří. Ty jí podle mě úplně vadíš. Jenom tě trpí, protože je jí tě líto!“

Tento kouzelný výrok – „Ty jí vadíš, ty ji jenom obtěžuješ“ – byla mámyna univerzální zbraň hromadného ničení. A přiznejme si to, když vám tohle někdo opakuje s přesvědčením zkušeného psychologa čtrnáctkrát týdně, začnete si u každého pozdravu říkat, jestli tím dotyčného vlastně citově nevydíráte.

Postupně se z mého života stala dokonale vyčištěná zóna:

• Kamarádka ze školy? Vadím jí, protože mám lepší známky (nebo horší známky, záleží na dni).

• Souseda odnaproti? Obtěžuju ji už jen tím, že dýchám na stejné chodce.

• Autorka knížky nebo cizí ženská z internetu? Ta na mě žárlí, i když o mojí existenci nemá ani tušení, ale pro jistotu jí taky určitě vadím.

A víte, co je na tom nejlepší? Mámina předpovědní služba funguje dokonce i na věci, které se ještě ani nestaly!

Říjen 2027 – Budoucí trenérka tenisu:

Mám v plánu začít v říjnu 2027 trénovat tenis. Ještě jsem na kurtu ani nezavázala tkaničky, ještě jsem ani nepodala první míček a moje budoucí trenérka mě v reálném světě ještě ani nepotkala, ale máma už má jasno: „Ta trenérka z tebe bude mít nervy v kýblu. Už teď jí s tím tenisem úplně vadíš a budeš ji jenom otravovat!“

Žárlivost mé mámy je zkrátka tak dokonalá, že dokáže předpovědět mé „obtěžování“ i několik let dopředu. Kdybych si domů přivedla Matku Terezu, do deseti minut by z ní máma udělala rafinovanou manipulátorku, která mě ve skutečnosti nesnáší a chce mi sebrat svačinu.

Dneska už na to koukám s nadhledem. Pochopila jsem, že v mámivě slovníku výraz „Jí vadíš“ ve skutečnosti znamená „Já chci, abys byla jenom moje a nikoho jiného si nevšímala“.

A tak si říkám, že až si v říjnu 2027 stoupnu na kurt a máma mi vítězoslavně oznámí, jak moc té trenérce překážím, odpovím jí s úsměvem: „Super, tak to jsme dvě, my se totiž na tom kurtu budeme obtěžovat navzájem a strašně nás to bude bavit!“