Moje VZP aplikace jako horor z 1. světové války aneb Jak jsem bojovala o příspěvek na chřipku

Představa byla vlastně docela líbezná: nechám se včelit proti chřipce, otevřu aplikaci Moje VZP a během chvilky mám požádáno. Vždyť ta aplikace je v jádru strašně jednoduchá. Pár tlačítek, čisté rozhraní, žádná věda.

Jenže to by nesměla přijít drobná chyba z terénu, která z jednoduchého úkonu udělala nekonečnou zákopovou válku.

Sestřička v ordinaci totiž v ranním shonu na doklad pečlivě razítkovala datum i částku, ale úplně zapomněla napsat přesný druh vakcíny. A v tu chvíli to začalo. VZP nezaváhala a rozjela palbu.

Aplikace sice fungovala jednoduše, ale o to vytrvalěji a nekompromisně mě bombardovala upozorněními. Zpráva, výzva, urgence. Neustále mi pípalo chybějící doplnění, jako když z velitelského stanoviště chodí jedna depeše za druhou: „Doplňte druh vakcíny! Bez názvu vakcíny nelze požadavek vyřídit!“ Z VZP to chodilo v takovém tempu, že jsem si připadala pod neustálou dělostřeleckou palbou.

Volat znovu do ordinace a prosit sestru o nový papír se mi fakt nechcelo. Takže jsem zvolila taktický obchvat přes Očkovací portál občana.

Rychlé přihlášení přes BankID, pár kliků v databázi a tam ten poklad byl – přesný název vakcíny i s číslem šarže. Udělala jsem snímek obrazovky, vrátila se do Moje VZP, přiložila ho k žádosti a konečně ten neustálý tlak zastavila.

Jakmile aplikace dostala svůj důkaz, urgence utichly a bylo po boji. Je fajn, že je ta aplikace ve výsledku tak přímočará, ale ten pocit, když vás pojišťovna nepřetržitě nahání kvůli jednomu zapomenutému slovíčku od sestry... ten už z toho zážitku nikdo neodpáře.