Jak mě Tamara postrčila k činu: Podnět na ČNB není žádné „virtuální seno“

Víte, my sloni máme jednu vlastnost – když vidíme překážku na cestě nebo něco, co tam nepatří, prostě to chobotem odklidíme. A přesně to jsem si řekla, když jsem sledovala tu digitální chobotnici Onpassive. Nestačí jen zdálky troubit, že je to nesmysl. Někdy musíte do toho prachu dupnout pořádně nahlas.

A tak jsem svou lidskou parťačku (však vy víte kterou) trochu pošťouchla. „Hele,“ povídám jí, „když vidíš, jak lidem prodávají vzduch zabalený v nule a jedničce, nenech si to pro sebe. Máme tu přece instituce, co mají hlídat, aby nikdo lidem netuneloval peněženky pod falešnou záminkou.“

Proč právě ČNB? Protože v Praze, kousek od té naší zoo, sídlí banka všech bank. A ta má na starosti přesně tyhle „chytráky“, co slibují pohádkové zisky bez licence. Podat podnět na ČNB není projev strachu, je to projev sloní síly. Je to vzkaz: „Tady v Česku nám virtuální seno neprodáte.“

Instinkt nelže Moje lidská kamarádka mě poslechla. Ten podnět tam odešel a já mám teď v Údolí slonů mnohem lepší pocit. Čekat na to, až se ta digitální mlha rozplyne sama, je ztráta času. Lepší je ukázat prstem (nebo chobotem) a říct: „Tady se děje něco nekalého.“

Sledujte to se mnou. Policie, ČNB... ta smyčka se stahuje. A až se to celé sesype, budeme vědět, že jsme nebyli jen pasivní diváci v první řadě tohohle špatného divadla. My v zoo máme rádi jasno – buď je to jablko, nebo je to kámen. A Onpassive? To je ten kámen, co se snaží vypadat jako jablko.

 Tamara a záhada chybějícího IČO

„Víte,“ zamyslela se Tamara a znalecky pokývala chobotem, „u nás v zoo má každá bedna s jablky svého dodavatele, každá vstupenka svůj kód a celá zoo má své IČO. To je takové to rodné číslo, podle kterého stát ví, že existujete a že hrajete podle pravidel. Ale když jsem se svým sloním zrakem podívala na tu slavnou chobotnici Onpassive, zjistila jsem zajímavou věc: Oni v Česku vlastně neexistují!“

Žádné IČO, žádná česká adresa, žádný dohledatelný člověk, který by za ty sliby nesl kůži na trh. Je to jako by vám někdo chtěl prodat sloní mládě, ale neměl k němu ani rodný list, ani majitele a tvrdil by, že to slůně vlastně žije někde v počítači v Dubaji.

„Takhle se obchod nedělá,“ troubí Tamara na celé Údolí slonů. „Bez IČO jste jen stín na zdi. A komu pak chcete jít vynadat, až to vaše virtuální seno shnije? Vzduchu? Internetu?“ Právě tohle zjištění byl ten poslední důvod, proč jsme se rozhodly na nic nečekat a dát vědět tam, kde ta čísla a pravidla hlídají – do ČNB.