Když slon nastaví zrcadlo aneb Lekce z „akčního“ Kašpárkova

V zoo se občas dějí věci, které nejsou vidět na první pohled, ale pokud pracujete s energií, cítíte je až v kostech. Nedávno jsem byla u slonů a stala se tam situace, která přesně ukazuje, jak funguje sloní radar na lidské ego.

Do klidného odpoledne vtrhla "Libka" – typ člověka, pro kterého není slon živá bytost, ale jen objekt v hledáčku. Její ego vyžadovalo akci. Chtěla troubení, prach, pohyb. Stromy, které slonům tvoří domov, jí vadily ("fotky nebudou dobré"), a když sloni prostě jen v klidu byli, po minutě to vzdala a odešla.

Co se ale stalo v energetickém poli? Sloni (v čele s moudrou Tamarou) udělali něco fascinujícího. Předvedli tichý protest. Jakmile ucítili ten tlak na výkon a nedostatek úcty, prostě se otočili a odešli. Nedali jí ani vteřinu té její vysněné "akce".

Moje lekce: Když mě Libka zahrnula svou kritikou, řekla jsem jen: "Nebude to tak horké," a dál jsem se dívala na slony. Proč? Protože:

• Slon ví, kdo přichází s pokorou.

• Klid je víc než prázdné divadlo.

• Větve stromů nevadí fotce, vadí jen egu, které chce ovládat přírodu.

Jakmile tato "akční energie" zmizela, vzduch se vyčistil. Sloni se uvolnili a my jsme tam zůstali v tichém spojenectví. Někdy je největším vítězstvím prostě jen nehrát hru, kterou nám vnucuje někdo nesebevědomý.