Věřit, že vás drahé boty zachrání před fyzikálními zákony,
Věřit, že vás drahé boty zachrání před fyzikálními zákony, je podobně naivní jako věřit, že bankovní poplatky jsou tu pro vaše dobro. Dneska jsem u Chodovské tvrze sledovala v přímém přenosu souboj lidského ega s čistým ledem. Spoiler: Led zatím vede na body a sádrovna má nejspíš pohotovost.
Můžete mít boty za pět tisíc s nápisem "Trail Master", ale fyzika je jen jedna. Na ledu ty špunty na podrážce fungují asi jako letní gumy na sjezdovce. Ten trailový hrdina, co se kolem mě prohnal, si nejspíš myslí, že ho technika zachrání, ale já sázím na selský rozum. Jako terapeutka Reiki vnímám, kdy je potřeba zpomalit. Moje intuice mi jasně říká: "Dneska ne, dneska by sis zablokovala čakry i kotníky najednou."
Nechápejte mě špatně, já sama chodím běhat také (můj revír je právě okolí Chodovské tvrze) a pohyb miluji, ale nehodlám za každou cenu riskovat své zdraví. Běh má být o radosti a kondici, ne o tom, že budu sázet svou integritu na to, že zrovna na tomhle metru ledu neuklouznu. Právě to slůvko "místy" je nejzrádnější past – člověk získá falešný pocit bezpečí, a pak přijde "objevení Ameriky" přímo na záda.
Viděli jste někdy slona, že by se bezhlavě řítil na ledovou plochu? Slon má ke svému terénu obrovský respekt. Já se od svých sloních přátel v ZOO učím, že není kam spěchat. Proč se honit za výkonem za každou cenu, když si můžu v klidu počkat na lepší podmínky a domů se vrátit v jednom kuse?
Zatímco se mi v cloudu stahuje mých 250 GB digitálního života a já si čistím prostor, odmítám riskovat úraz jen proto, aby mi nějaká aplikace ukázala splněný plán. Běh na ledu pro mě není sport, je to zbytečný hazard. Můj čas pro sebe je o harmonii, ne o balancování na pokraji zlomeniny.
Takže milí "trailisté", užijte si své boty, ale já dnes zůstanu u bezpečné chůze. Až vás uvidím v čekárně na ortopedii, budu vědět, že ta vaše "Amerika" u tvrze byla dneska pěkně kluzká.