Mapy, mapy, mapičky: Když v Průhonicích hledáte tropy

Stojíte si takhle v klidu na nádvoří Průhonického zámku. Kolem vás historie, rozkvétající park, v dálce šumí vodopád a na hladině se kolébají kachny. Člověk by řekl, že tohle místo si s ničím nespletete. Jenže pak přijde realita, která vás spolehlivě vytrhne z rozjímání.

Přímo k nám s mámou zamířila paní. V ruce svírala papírovou mapu, v očích odhodlání a na rtech otázku, která nás málem poslala do kolen:

„Prosím vás, kudy se dostanu do té Fata Morgany? Já ji tu na té mapě nemůžu najít!“

Koukám na ni, pak na tu mapu... a vidím nápis Botanická zahrada Praha – Troja. Ta dobrá duše stála na jihovýchodním okraji Prahy v Průhonicích, ale v ruce tiskla plánek z úplně jiného konce města, ze severu z Troje.

Čím víc pruhů, tím víc mapa?

Je to fascinující. Máte kolem sebe renesanční zámek, ale v hlavě vidíte tropický skleník. Ta paní musela mít neuvěřitelnou víru v to, že když bude dostatečně dlouho bloudit mezi rododendrony, najednou se před ní zjeví orchideje a exotičtí motýli.

Možná si myslela, že Praha je jeden velký kouzelný les, kde jsou Průhonice a Troja sousedé přes plot. Jenže realita je taková, že by potřebovala buď hodně rychlé taxi, nebo rovnou teleport.

Srdce vs. Papír

Tohle je přesně ten moment, kdy si uvědomíte rozdíl mezi lidmi. Někdo chodí světem a vnímá ho srdcem – ví, kde je, cítí atmosféru místa a nepotřebuje mapu, aby poznal, že zámek není skleník. A pak jsou tu ti, co slepě věří „mapičkám“ a jsou schopní hledat slona v mraveništi, jen proto, že jim to někdo vytiskl na papír.

Moje rada pro všechny bloudící: Až příště půjdete do Průhonic, nechte mapy z Troje doma. Kachny vám sice cestu k motýlům neukážou, ale aspoň vás nebudou posílat přes celou Prahu na špatnou adresu.

A pro tu paní? Doufám, že tu Fata Morganu nakonec našla. Ale vsadím se, že i tam teď nejspíš hledá průhonický vodopád.