Svět je plný lidí, ale člověka aby pohledal. Určitě to znáte: ocitnete se v situaci, kdy vám není zrovna do skoku, nebo narazíte na nespravedlnost, která by Pohla i žulovým kvádrem. A pak se objeví ON. Ten neempatický jedinec, který má místo srdce kalkulačku a místo pochopení jen tupý výraz nebo arogantní poučku.
Tady je pár důvodů, proč jsou tito lidé pro mě (a pro kohokoli se špetkou citu) naprosto nesnesitelní.
Neempatický člověk se na vás dívá, jako byste mluvili cizím jazykem. Vy mu popisujete stres, úzkost z toho, jak vás v bance dusí nesmyslnými dotazníky, nebo jak vám někdo hází klacky pod nohy, a on vám odpoví: „Vždyť je to v obchodních podmínkách.“ No fakt, díky! Tihle lidé nechápou, že život se neodehrává v tabulkách, ale v pocitech. Jejich neschopnost nacítit se na druhého z nich dělá chodící chladničky.
Tohle mě vytáčí nejvíc. Tito „siláci“ se tváří, že emoce jsou pro slabochy a oni jsou ti „racionální“. Přitom je to přesně naopak. Mít empatii vyžaduje odvahu otevřít se a vnímat svět kolem sebe. Být neempatický je srabáctví – je to schovávání se za pravidla, aby se člověk nemusel zabývat nepohodlnou pravdou někoho jiného.
Dejte neempatickému člověku trochu moci (třeba za bankovní přepážkou nebo v kanceláři) a uvidíte to rodeo. Jsou to přesně ti, co se vyžívají v tom, že vám můžou něco zablokovat, zamítnout nebo vás nechat čekat jen proto, že „systém to tak chce“. Chybí jim schopnost vidět za tím papírem nebo obrazovkou živého člověka. Jsou to ti, co spustí lavinu problémů a pak se diví, že je lidi nemají rádi.
Mluvit s neempatickým člověkem je jako házet hrách na zeď. Člověk odchází ze schůzky vyčerpaný a znechucený. Zatímco s empatickým člověkem (jako je dobrá psychiatrička nebo sestra, co vás vyslechne) cítíte úlevu, tihle mrzáci vám tu Desítku činů na záda ještě přihodí.
Tihle lidé vidí jen špičku svého nosu. Nechápou, že když se zachovají jako stroje, spustí lavinu, která je dřív nebo později smete taky. Nechápou, že laskavost a pochopení jsou to, co drží společnost pohromadě. Bez toho jsme jen hromada narážejících atomů.
Slovo závěrem: Neempatické lidi nesnáším, protože z nás všech dělají jen položky v seznamu. Svět potřebuje víc lidí, co dokážou „otevřít své srdce“, a míň těch, co se schovávají za chladný rozum a paragrafy. Pokud někdo neumí soucítit s babičkou v čekárně nebo s někým, kdo bojuje za svou pravdu, tak v mém světě nemá co pohledat.
Raději budu s těmi, co vidí jasně srdcem, než s těmi, co mají oči jen pro George v telefonu.