Průhonický park není jen „zahrada“ u zámku. Je to živé umělecké dílo zapsané na seznamu UNESCO, které nás učí pokoře k přírodě i vizionářství. Pojďme nahlédnout pod povrch tohoto místa, kde se geologie potkává s botanickou vášní.
Málokdo si uvědomuje, že park stojí na velmi dramatickém podkladu. Údolí potoka Botiče zde během tisíciletí vyhloubilo hluboké zářezy a odhalilo staré skalní výchozy.
Přepady a peřeje: Botič v parku není jen líný potůček. Jeho přepady a skalnaté prahy vytvářejí přirozenou dynamiku a ionizují vzduch, což dává místu jeho specifickou svěžest.
Skrytá historie země: Skály, které lemují cesty, jsou němými svědky geologických procesů starých miliony let. Silva-Tarouca je mistrně využil jako přirozené kulisy pro své rostlinné kompozice.
Průhonice jsou světovým pojmem především díky své neuvěřitelné biodiverzitě.
Moře rododendronů: Když na jaře vykvete oněch 8 000 pěnišníků, park se promění v barevný mrak. Je to jedna z největších sbírek v Evropě, která každoročně láká tisíce obdivovatelů.
Dendrotéka – poklad v šiškách: Málokdo ví o unikátní sbírce šišek, která je světovým unikátem. Tato „knihovna stromů“ slouží vědcům i dnes a dokazuje, jak hluboký smysl pro detail zakladatelé měli.
Hrabě Arnošt Emanuel Silva-Tarouca nebyl jen šlechtic, byl to krajinářský génius. Na konci 19. století začal tvořit dílo, které předběhlo svou dobu.
Krajina jako obraz: Silva-Tarouca nepoužíval štětec, ale stromy a keře. Průhledy parkem plánoval tak, aby v každém ročním období a v každou denní hodinu vytvářely dokonalé scenérie.
Odkaz pro generace: Jeho vizí bylo vytvořit harmonický celek, kde domácí dřeviny spolupracují s těmi exotickými. Podařilo se mu vybudovat jedno z nejvýznamnějších krajinářských děl na světě, které dodnes dýchá jeho energií a láskou k zemi.