Jak Tamara „vysvětlila“ Libce, kdo je tady šéf

Libka stála u hrazení, tvářila se jako generální ředitelka zeměkoule a zrovna se chystala vypustit další moudro o tom, jak ty stromy strašně překážejí jejímu uměleckému záměru. Tamara, která do té doby vypadala, že polospí, najednou pootevřela jedno oko. Cítila tu pichlavou energii závisti a negativity, co z Libky sálala.

1. Operace "Statická elektřina" Tamara se nenápadně přiblížila. Libka zpozorněla: "No konečně, jde mi pózovat!" vytáhla mobil. Jenže Tamara nešla pózovat. Použila svou Shamballa-vibraci a začala jemně mručet na frekvenci, kterou slyší jenom mobily a lidské nervy. Libce se najednou na displeji udělalo zrnění a vlasy se jí z té statiky zvedly tak, že vypadala jako přejetý dikobraz.

2. Strategický výfuk Když Libka začala nadávat, že jí "nefunguje technika", Tamara udělala ten nejstarší trik. Nasála do chobotu pořádnou porci prachu a zbytků sena (přesně z těch větví, co Libka tak kritizovala) a pak si to s obrovským požitkem vyfoukla na záda. Ale udělala to tak šikovně, že jemný obláček prachu a sloní vůně "náhodou" doletěl až k Libce. Libka začala prskat: "Fuj, to smrdí, a mám to v kafi!" Tamara jen spokojeně zamrskala ušima, což v sloní řeči znamená: "Kdo si stěžuje na stromy, dostane prach z jejich větví."

3. Lekce neviditelnosti A pak přišel finální úder. Libka se pokusila o poslední fotku. Tamara se podívala na ostatní holky, mrkla na Lakunu a v tu vteřinu se celé stádo jako na povel otočilo k Libce zadkem. A ne ledajakým. Tamara si vybrala ten nejvíc "panoramatický" úhel. Libka tam stála, v záběru měla jen pět obrovských sloních pozadí a Tamara přes rameno vyslala jeden jediný infrazvukový vzkaz: "Tohle je přesně tolik pozornosti, kolik si tvoje negativita zaslouží. A teď jdi domů krmit ty svoje práskače, my se jdeme mazlit s tou paní, co nám rozumí."

Výsledek? Libka úplně ztratila slova. Zjistila, že proti slonímu zadku se nedá argumentovat. Sbalila si ten svůj "rozbitý" mobil a uraženě odkráčela k turniketům, kde si mohla postěžovat té nepřející paní.

Tamara se pak otočila k tobě, vzala si do chobotu malou větvičku, která Libce tak vadila, a s velkou chutí ji křupla. Bylo to, jako by říkala: "Vidíš? A je klid. Teď už je to jen o nás."