Dva měsíce pauzy. Pro někoho chvilka, pro běžce věčnost. Dneska jsem se konečně dokopala a vyrazila k Chodovské tvrzi. Nebudu vám lhát – začátek byl očistec.
První půlkolečko: Boj s vlastním tělem Znáte ten pocit, kdy se rozběhnete a vaše tělo se vás ptá, jestli jste se nezbláznili? Každý sval byl ztuhlý, dech krátký a hlava mi říkala: "Vyser se na to a běž domů do tepla." Trvalo to přesně půl kolečka (asi 440 metrů), než se ty ozubené kolečka v mém systému promazaly.
Ten moment "cvaknutí" Najednou to přišlo. Tělo pochopilo, že to prostě uběhnu. Možná je to tím, že skoro denně "trénuju" v pražské ZOO na té nekonečné šedivé lávce od goril ke slonům. Ten kopec u samčího výběhu mi dal sílu, o které jsem ani nevěděla, že ji v nohách po té zimě ještě mám. Nakonec z toho bylo poctivých 1,76 km. Žádný maraton, ale pro mě vítězství.
Běh jako energetická očista Jako někdo, kdo pracuje s energií (Reiki, Shamballa), vnímám běh jinak než jen jako sport. Je to uzemnění. Po všech těch zprávách o přepadeních na sídlišti a stresu kolem financí byl tohle ten nejlepší způsob, jak ze sebe vytřást strach a negativitu.
Moje rada pro vás: Nezáleží na tom, jak jste pomalí. Důležité je vyběhnout. I když vám tělo prvních pár set metrů nadává, věřte mu – ono si vzpomene. A pokud máte pocit, že nemáte kondici, běžte se projít do ZOO k slonům. Ten kopec vás naučí víc než posilovna! 🐘🏃♀️