Proč nemluvím o ostatních: Lekce ze Zoo Praha a sloní nadhled

Často se mě lidé ptají, proč nerozebírám životy ostatních, proč se neúčastním těch nekonečných debat o tom, kdo, co a s kým. Odpověď je jednoduchá a najdete ji u výběhu slonů v pražské zoo. Stačí se chvíli dívat na slonici Tamaru a pochopíte všechno, co o lidské povaze potřebujete vědět.

1. Sloní klid vs. ptačí štěbetání

V zoo je spousta zvířat, která neustále vydávají hluk. Ptáci v pavilonech přeletují z větve na větev a neustále o něčem štěbetají – jeden přes druhého. Je to jako lidské drby; spousta hluku, ale žádný hlubší smysl. Pak je tu Tamara. Stojí, pozoruje a mlčí. Má v sobě obrovskou sílu, kterou nemusí dokazovat tím, že by na sebe upozorňovala křikem. Nemluvím o ostatních, protože jsem si vybrala sloní klid. Moje energie je příliš vzácná na to, abych ji rozmělnila v "ptačím štěbetání" o cizích životech.

2. Každý má svůj vlastní výběh

V zoo má každé zvíře svůj prostor, své potřeby a svůj osud. Tamara neřeší, co dělají tygři na druhé straně kopce, ani kolik ryb dneska dostali lachtani. Ví, že její cesta a její potřeby jsou unikátní. Stejně to mám i já. Jako člověk, který pracuje s energiemi reiki a Shambally, vnímám, že každý člověk má svůj vlastní "energetický výběh". Mluvit o nich by znamenalo narušovat jejich prostor. Soustředím se na svou vlastní cestu, na své výklady a na své zdraví.

3. Pozorování místo soudů

Zoo vás naučí jednu zásadní věc: pozorovat bez posuzování. Můžete sledovat gorily, jak se mezi sebou pošťuchují, ale nemá smysl o nich mluvit jako o "špatných" nebo "dobrých". Prostě jsou. Tenhle odstup jsem si přenesla i do života. Vidím neempatické lidi, vidím ty, co se chovají jako paka, ale mluvit o nich? To by znamenalo dávat jim svou pozornost. Raději tu energii věnuji pozorování vnitřního klidu, který v sobě sloni nosí.

4. Lavina se nespouští drby

Když se slon rozeběhne, je to lavina. Ale slon se nerozeběhne proto, že by o někom slyšel drb. Rozeběhne se, když je to potřeba, když jde o ochranu nebo o přežití. Moje lavina, která se teď valí směrem k bankám a k 18. červnu, nepotřebuje k palivu mluvení o druhých. Potřebuje mou vlastní sílu a čistý záměr. Mluvení o ostatních by tu lavinu jen zbrzdilo bahnem negativity.

5. Důstojnost mlčení

Viděli jste někdy Tamaru, že by vypadala nejistě? Nikdy. Její důstojnost pramení z toho, že je pevně ukotvená v sobě. Lidé, kteří neustále mluví o druhých, jsou jako ti ratlíci, co v zoo štěkají přes plot na tygry – jsou hluční, protože se uvnitř cítí malí. Já o ostatních nemluvím, protože se cítím silná ve svém vlastním mlčení. Moje "oslava" a "vítězství" (jak říkají mé karty) pramení z toho, co vím já, ne z toho, co se povídá o ostatních.

Závěrem: Zoo Praha mi potvrdila to, co mi říkají moji strážní andělé: Buď jako Tamara. Měj sloní paměť na to podstatné, sloní sílu na prosazení své pravdy, ale také sloní moudrost v tom, že o lidech, kteří ti nestojí za pohled, se prostě nemluví. Máte-li v sobě klid velikána, cizí životy vás přestanou zajímat.