Mise Shamballa na Hamru

Odtajněný spisek z Údolí slonů: Mise Shamballa na Hamru

Slonice Tamara stála na břehu Hamerského rybníka, chobotem nasávala vůni spadaného listí a zamyšleně hleděla na vodní hladinu. Po náročném tenisovém tréninku cítila, že její tělo i mysl potřebují víc než jen odpočinek – potřebovaly pořádné energetické vyladění.

Před odjezdem ze ZOO jí totiž jedna ze starších slonic pošeptala tajemství: „Až budeš na Hamru, hledej Shamballu. Když projdeš tisícem a dvaceti čtyri frekvencemi, tvůj bekhend získá sílu samotného vesmíru a tvoje těžiště bude nezničitelné.“

Tamara se rozhodla, že Shamballu 1024 prostě musí najít. Vzala věci do vlastních nosních dírek a vyrazila na průzkum kolem rybníka.

Jako první potkala místního sportovního nadšence v přiléhavém běžeckém dresu, který se zrovna rozcvičoval u lavičky. „Promiňte,“ zahučela Tamara vlídně, až se stromy lehce zachvěly, „nevíte, kde bych tu našla Shamballu?“ Běžec se podíval na její čtyřtunovou postavu, zkontroloval své chytré hodinky a odborně prohlásil: „Aha, nový typ outdoorového tréninku! To bude určitě ten nový kruhový trénink za kurty. Sto kliků, dvě stě dřepů a tisíc dvacet čtyři skoků přes švihadlo. Perfektní na spalování!“ Tamara zvedla obočí. „Švihadlo? S mýma kopytama? Děkuji, ale fyzického drilu už máme z tenisu až nadchobot.“

Zamířila tedy dál ke sportovnímu areálu a nakoukla do restaurace. U baru seděl chlapík s pivem a sledoval fotbal. „Hledám Shamballu,“ ozvala se Tamara u okénka. Chlapík se otočil, mrkl na ni a povídá: „Jo, Shamballa! To je ten nový míchaný nápoj, ne? Dávají do toho banánový sirup, trochu máty a tisíc dvacet čtyři kapek rumu. Po tom se ti rozsvítí i uši!“ Tamara si představila, co by s ní udělalo tisíc dvacet čtyři kapek rumu na kurtech, a raději zavrtěla hlavou. „Ne ne, já hledám čistou energii, ne opici.“

Už začínala být trochu zklamaná. Procházela se dál po cestičce kolem vody, až se dostala do klidného, tichého zákoutí pod starými vrbami, kde se hladina rybníka jen tiše zrcadlila.

Na lavičce tam seděla paní – ta samá tenisová trenérka v šustákovce. Seděla s rovnými zády, zavřenýma očima a kolem ní panoval naprostý, hluboký klid. Tamara ucítila, jak z té paní vyzařuje něco jemného, a přitom neskutečně silného. Vzduch kolem jako by lehce vibroval.

Tamara potichoučku přistoupila a opatrně zvedla chobot. Paní pomalu otevřela oči a usmála se: „Ahoj Tamaro. Hledáš energii?“

Tamara překvapeně zamrkala. „Vy... vy víte o Shamballe 1024?“ „Není to nic, co bys musela běhat hledat po kurtech nebo kupovat v baru,“ vysvětlila paní s klidem. „Shamballa je světlo a harmonie. Je to o naladění se na vyšší frekvence, o pročištění mysli a těla. Když projdeš všemi stupni, tvá energie proudí čistě a bez překážek – ať už trénuješ na kurtu, nebo jen tak odpočíváš pod stromy.“

Paní zvedla ruku a jemně ji přiblížila k Tamařině obrovskému čelu. Tamara zavřela oči. V tu chvíli ucítila příjemné teplo, které jí projelo od špiček uší až po koneček tailu. Všechno napětí z náročného dně odplulo do rybníka a nahradil ho hluboký, vnitřní klid.

Tamara si spokojeně a zhluboka odfoukla. Mise byla splněna. Shamballu na Hamru našla – a teď už věděla, že s takhle vyladěnou energií a správným vedením bude na kurtech prostě k neporažení.