První myšlenka, která mě napadne, když se řekne Komerční banka? Jsem spokojená s ČSOB. Ale zpátky ke Komerční bance.
Návštěva pražské zoologické zahrady má být o relaxu, pozorování zvířat a úniku od každodenního stresu. Co se ale stane, když se idylka mezi výběhy promění v setkání s marketingovou mašinérií, která má k bezstarostnosti hodně daleko?
Když banky jako Komerční banka stojí hned u hlavního vchodu a rozdávají lidem vstupenky do pražské zoo, na první pohled to vypadá jako velkorysé gesto a milá pozornost pro návštěvníky. Realita je ale jiná – tyhle „dárky“ mají jedinečný účel. Rovná se to totiž tichému úplatku, kterým si lidi koupí, nalákají je do své pasti a přimějí k podpisu smluv.
Jakmile ale „ovečky“ nalákají dovnitř a systém zjistí, že se jim klient nehodí do krámu, přichází studená sprcha v podobě nečekané výpovědi účtu. Najednou zjistíte, že vstupenka zdarma byla jen levná vnadidla na chytání důvěřivých lidí.
Pohled klienta, který si touto zkušeností prošel, otevírá oči. Jakmile banka nasbírá, co potřebuje, a zjistí, že se klient vymyká nějakému jejich tabulkovému profilu, nebo se jí zkrátka přestanete hodit do krámu, přichází jednostranné rozhodnutí a výpověď účtu. Žádné osobní jednání, žádná snaha vyjít vstříc.
V tu chvíli zjišťujete, že v jejich očích nejste vážený zákazník, ale jen pouhá „ovečka“, se kterou se po splnění kvót dá bez mrknutí oka rozloučit.
Výlet do ZOO by měl končit dobrým pocitem z pozorování zvířat. Když si ale člověk spočítá, jak s ním jednají velké finanční domy, má člověk spíš pocit, že v té ohradě neskončila zvířata, ale samotní klienti. Banky si hrají na pastýře, ale ve chvíli, kdy se jim to hodí, vás klidně hodí přes palubu.
PS
„Karty KB se slonicí Tamarou nevedou – to je tedy zvláštní, že ČSOB mi tuto možnost schválila.