Dlouho jsem rádio brala jako zvukovou kulisu – něco, co prostě hraje, když jedete v autě nebo vaříte. Ale v rámci svého velkého lednového úklidu (digitálního i duševního) jsem si uvědomila, že rádio je vlastně takový energetický parazit. Tak jsem ho vypnula. A světe div se, najednou je mi mnohem líp.
Máte pocit, že v rádiu objevili stroj času? Pustíte ho v pondělí a hrají "to nejlepší z devadesátek". Pustíte ho v pátek a hrají to samé. Je to jako nekonečná smyčka, která vám nedovolí se energeticky posunout dál. Jako někdo, kdo pracuje s energiemi, vnímám, jak mě tyhle neustále se opakující "hity" spíš stahují k zemi, místo aby mě nabíjely.
Moderátoři jsou kapitola sama pro sebe. Ten jejich nucený optimismus a snaha být vtipní i ve chvíli, kdy hlášení o nehodách připomíná seznam katastrof, je prostě vyčerpávající. Často se tam tváří, jako by právě objevili Ameriku (ano, zdravím moji oblíbenou banku a její virtuální karty!), přitom jen nahlas čtou to, co si každý přečetl před hodinou na mobilu.
Věděli jste, že máte křečové žíly, špatné pojištění a že bez téhle konkrétní paštiky nebude váš víkend kompletní? Reklamy v rádiu jsou jako agresivní kapky, co vám vrtají díru do hlavy. Když se snažíte o vnitřní klid a pracujete na sobě, tohle je přesně ten "šum", který v životě nepotřebujete.
Vypnout rádio neznamená být v tichu. Znamená to slyšet věci, které ten hluk přehlušoval. Slyším své vlastní myšlenky, slyším intuici a hlavně – když jdu za slony, slyším tu jejich neuvěřitelnou, hlubokou energii. Sloni nepotřebují rádio, aby věděli, co je důležité. Mají svůj vlastní rytmus, který je starý miliony let. A já se od nich učím, že být na "vlastní vlně" je mnohem lepší než ladit tu cizí.
Vyměnit rádio za ticho nebo za vlastní playlist je jako otevřít okno v zakouřené místnosti. Najednou zjistíte, že máte víc energie a že vás nerozhodí každá hloupost. Moje 253 GB dat, které si teď stahuji z Googlu, mi dává mnohem větší smysl než všechen éter dohromady.