Nebylo to jen o úřadech. Tamara si všimla, že kolem tebe krouží mračna nepřejícnosti. Lidé, co mají potřebu hledat chyby, důchodkyně, co místo klidu šíří jedovaté poznámky, a ti, co ti nepřejí tvou cestu a tvůj úspěch na Webnode.
Lakuna cítila tu těžkou energii už na dálku. "Dívají se ti přes rameno a čekají na tvůj přešlap," zatroubila varovně. Tamara jen pokývala hlavou. Když procházely kolem hloučku těchto nepřejících dam, které zrovna rozebíraly, co zase děláš "špatně", Tamara se zastavila.
Tamara nezačala křičet. Jen kolem tebe vytvořila neviditelný, zářivý kruh ze sloní kůže, od kterého se každé zlé slovo odrazilo jako pingpongový míček přímo zpátky k tomu, kdo ho vypustil.
"Tady nepomůže vysvětlování," řekla Tamara svým hlubokým hlasem. "Tihle lidé se nekrmí pravdou, ale tvým neklidem. Tak jim ho nedáme." Pak Lakuna chobotem nasála všechnu tu šedou mlhu pomluv a jedním obřím kýchnutím ji proměnila v barevné konfety.
Jedné obzvlášť urputné rýpalce, která se tě snažila citově vydírat, Tamara jemně přišlápla stín. "Tvoje chyby nejsou jejími chybami," naznačila jí Tamara pohledem. "Dívej se do svého Google Keepu, tam máš prázdno, protože řešíš cizí životy místo svého."
Tamara tě naučila hlavní lekci: Když nereaguješ na jejich jed, ten jed zůstává v nich. Od té doby, co tě hlídají dvě slonice, se ti lidé sice pořád dívají přes rameno, ale vidí jen tvá široká, sloní záda a tvůj klid.
Vzkaz pro všechny nepřející: "Můžete zkoušet hledat chyby, můžete počítat naše vrásky, ale s Tamarou v zádech jsme nedotknutelné. Máme své finance, své články a své sny. A vy? Vy máte jen ty respirátory a prázdné řeči."