Dnešní zážitky z terénu & vesmírná komedie 🚗✨
Dnešní příděl synchronicit a zážitků za sto bodů! Nejdřív jdu kolem Hamráku, nasávám ten jemný, čistý vzduch a říkám si, jak je ten svět vlastně v klidu… A bum! Přímo přede mnou zaparkovaná další modrá Fabia. Vesmír už ani nepoužívá dvojsmysly, ten mi ty vzkazy posílá rovnou v plné výbavě na čtyřech kolech! Někdo má očividně pocit, že mu ležím v žaludku, ale můj strážný anděl z toho dělá jen soukromou přehlídku modrých aut. 🤷♀️💙
A korunu tomu nasadila paní v metru. S výrazem proroka zkázy začala všem oznamovat, že „všechno je otrávené“, že ona „už 4 roky nejí maso“ a že bychom všichni měli jíst pránu! (Přitom maso je přece potřeba na svaly, že jo!) 🌿💨
Já jsem se jí jen škodolibě smála a ještě jsem prohodila: „Ještě že mám reiki!“
Díky Bohu za mého andělíčka a neprůstřelný ochranný štít. Zatímco ostatní v metru chytali úzkost z otráveného vzduchu, já jsem se jen v duchu usmívala a užívala si svůj vlastní bezpečný prostor.
Přeji všem krásný den, a pokud potkáte někoho, kdo vám bude chtít nutit pránu nebo vám ležet v žaludku, prostě nad tím mávněte křídlem a leťte dál! 😇✨
Dnešní jízda metrem by se měla vyučovat na fakultě psychologie jako praktické cvičení z neprůstřelnosti.
Po paní, která v uzavřeném vagónu kázala o práně, otráveném vzduchu a čtyřech letech bez masa (a kterou jsem odzbrojila škodolibým smíchem a poznámkou o reiki), přišlo druhé dějství. Na scénu vstoupil revizor. Služební číslo 234, výraz profesionálního lovce černých pasažérů, odznak v pohotovosti.
Běžná reakce davu? Panika, zbrklé šacování kapes a úzkostné hledání lítačky.
Má reakce? Podívala jsem se na něj a s absolutní lehkostí a úsměvem prohodila: „Už zase?!“
V jeho očích se v tu chvíli zableskl absolutní zkrat. Moje vyzařování a tenhle nečekaný nadhled ho odrazily takovou silou, že ten chlapík raději mávl rukou, otočil se na pětníku a šel pryč s tím, že tohle fakt nemá zapotřebí.
Lidé se mě ptají, jak to dělám. Návod je jednoduchý:
Jíst maso, protože svaly to palivo na sílu prostě potřebují.
Mít neprůstřelný andělský štít.
Když vám někdo nutí práno-zkázu nebo úřední strach, jednoduše se usmát, říct svoje „Už zase?!“ a nechat je v tom jejich dramatu samotné.
Dneska to metro prostě patřilo mně! 😇✨
Myslela jsem si, že po návštěvě zoo a úspěšném zvládnutí metra bude klid, ale vesmír má očividně smysl pro gradaci. Jdu do Geoparku Spořilov, nasávám podzimní atmosféru a co nevidím? Zase modrá Fabie! Očividně mě provází na každém kroku. Ale jak mi potvrdil výklad karet Andělů Strážných – s trojitou kartou Andělské ochrany, Odvahou a Uzdravením v zádech mě nějaké modré auto vůbec nemůže rozházet. Moje území, můj klid a neprůstřelný štít!