Proč nemám titul z 1. LF UK aneb Jak mě anatomie s histologií nasměrovaly k reiki

Proč nemám titul z 1. LF UK aneb Jak mě anatomie s histologií nasměrovaly k reiki

Kdyby se věci odvíjely podle mého původního plánu, dneska byste mě možná potkávali v bílém plášti se stetoskopem na krku. Jenže osud – a hlavně zkoušková komise na 1. lékařské fakultě Univerzity Karlovy – měly úplně jiné nápady.

Srážka s realitou (a tkáněmi pod mikroskopem)

Můj sen o medicíně nabral celkem rychlý a nekompromisní spád. První velká stopka přišla s anatomií. Učit se tisíce latinských názvů pro každý záhyb na kosti, cévu nebo nerv ještě jakžtakž šlo, ale když došlo na lámání chleba u zkoušky, osud řekl jasné: „Tudy cesta nevede, holka.“

A aby toho nebylo málo, dorazila mě histologie. Procházet stovky mikroskopických preparátů a poznat, která růžově fialová šmouha je která tkáň, se ukázalo jako vyšší dívčí. Když jsem pak od zkoušky vyletěla jako namazaný blesk, musela jsem si přiznat, že ze mě špičkový patolog ani chirurg prostě nebude.

Od zářezů na těle k energii těla

Zpětně se tomu musím jen smát. Kdybych tehdy nepotkala tu pověstnou „stěnu“ jménem Anatomie & Histologie, nikdy bych nezačala hledat jiné cesty, jak lidskému tělu a duši porozumět.

Právě díky tomu, že mě akademická medicína tak elegantně vykopla ze dveří, jsem po čase objevila reiki. Zjistila jsem, že:

1. Předávání energie nepotřebuje latinu: Energie proudí úplně stejně, ať už znáte přesný latinský název pro sval, nebo ne.

2. Čakry se pod mikroskopem nekoumají: Nemusím řešit, jestli je tkáň eozinofilní nebo bazofilní – stačí vnímat, kde to drhne a kde je potřeba harmonie.

3. Místo skalpelu mám dlaně: Pomáhat se dá mnoha způsoby a jemná energie je pro mě mnohem přirozenější než učebnice velikosti tlustopisu.

Vesmír prostě ví, co dělá

Vyletět z 1. LF UK pro mě byla obrovská lekce. Zjistila jsem, že když se před vámi zabouchnou dveře (nebo vás rovnou vyprovodí ze zkoušky), neznamená to konec. Často je to jen vesmírný způsob, jak vás postrčit tím správným směrem – od memorování tkání k tomu, co vás doopravdy naplňuje.

A jak jste na tom vy? Která „životní zkouška“ přehodila výhybku ve vašem životě?