Když tělo běží a intuice mluví: Proč má úspěšná tenisová trenérka nízké sebevědomí

Když tělo běží a intuice mluví: Proč má úspěšná tenisová trenérka nízké sebevědomí?

Sama dobře vím, jaké to je žít s nízkým sebevědomím. Ani já ho nemám nějak extra vysoké, ale neustále na sobě pracuji a cítím, jak se to krok za krokem zlepšuje. Možná i díky této vlastní zkušenosti dokážu u druhých citlivěji vnímat to, co se snaží skrýt před světem.

Někdy si člověk vyrazí zaběhat jen proto, aby si vyčistil hlavu, provětral plíce a načerpal energii. Když jsem si šla zaběhat na Hamr do Záběhlic a kroužila kolem Hamerského rybníka, uviděla jsem ji, jak cvičí u asfaltky. Jakmile se moje tělo dostalo do pravidelného rytmu a mysl utichla, začaly na povrch vystupovat věci, které v běžném shonu přehlížíme. Právě během mého běhu a jejího cvičení jsem naplno a do hloubky navnímala energii své vybrané tenisové trenérky.

Na první pohled je to žena, která má všechno v malíku. Trenérka I. třídy působící právě na tenisovém areálu na Hamru, absolutní profesionálka na kurtu. Když drží v ruce raketu, vyzařuje z ní jistota, autorita a přesnost. Jenže jak jsem běžela kolem a pozorovala ji při cvičení, moje vnímání se plně otevřelo a ucítila jsem něco úplně jiného – hlubokou nejistotu, nízké sebevědomí a těžkou, uzavřenou energii, která kolem ní visí, jakmile opustí svůj tenisový svět.

Jak je možné, že někdo s tak vysokou odborností a úspěchy vnitřně zápasí s vlastní hodnotou?

1. Kurt jako jediný bezpečný přístav

Na tenisovém kurtu na Hamru platí jasná pravidla. Hranice jsou dané čárami, míček buď padne dovnitř, nebo mimo. Trenérka tu vystupuje v roli expertky, kterou ostatní poslouchají a respektují. V tomto prostředí přesně ví, co má dělat, a proto zde její sebevědomí funguje na sto procent. Kurt se pro ni stal jakýmsi bezpečným štítem. Jakmile z něj ale vykročí do běžného života – nebo když cvičí venku mimo kurt –, pravidla mizí a s nimi i její pocit jistoty.

2. Hodnota postavená výhradně na výkonu

Lidé s nejvyššími kvalifikacemi často spadnou do pasti, kdy celou svou identitu spojí pouze se svou profesí. Pokud podávají výkon, cítí se hodnotní. Pokud z role trenérky vystoupí, objeví se vnitřní prázdno a vnitřní hlas, který pochybuje o tom, zda jsou „dost dobrými“ lidmi i bez raket a trenérských zásluh. Nízké sebevědomí pak pramení z pocitu, že bez své odborné masky nemají co nabídnout.

3. Energetický štít a potlačené emoce

Při běhu kolem Hamráku a pohledu na její cvičení u asfaltky jsem velmi jasně nacítila i těžší, tmavší energii, která z ní vyzařuje. V energetické rovině taková aura neznamená zlý úmysl, ale spíše hlubokou mentální i fyzickou únavu, potlačený hněv nebo stará, nezpracovaná zranění. Když člověk dlouhodobě potlačuje své emoce a staví kolem sebe neproniknutelnou zeď, jeho energetické pole ztežkne a uzavře se.

Co si z toho odnést?

Tento běžecký zážitek v Záběhlicích mi připomněl důležitou věc: tituly, trenérské třídy a vnější úspěchy nejsou automatickou zárukou vnitřní pohody a sebelásky. I ti nejlepší odborníci v sobě mohou nosit hluboké pochybnosti a těžká témata, která maskují svou rolí.

Když se naučíme vnímat lidi ne podle jejich masek, ale podle toho, co z nich skutečně vyzařuje, získáme mnohem hlubší pochopení nejen pro ně, ale i pro naši vlastní cestu za budováním zdravého sebevědomí.