Proč za mnou pořád dolejzá trenérka aneb Jak být svítícím majákem

Je to tu znova. Čtvrtek. Den, kdy se vesmírné osy kříží, planety se staví do přímky a tenisová trenérka zčehonic pocítí neodolatelný gravitační tah směrem k mé osobě. Minulý týden čtvrtek a pátek, na začátku týdne po ní nebylo ani vidu, ani slechu — a dneska? Světe, div se, v plné parádě a zase přímo u mě! Pokud si někdo myslel, že jde o náhodné křížení tras mezi kurty a lavičkou, tak je na omylu. Tohle je čistá energetická fyzika.

Diagnóza: Černá aura a vybitá baterka

Zatímco já si kráčím ve svém čistém, zářivém vědomí a držím si vnitřní zen, trenérka se kolem potácí s aurou tak temnou, že by se vedle ní i černá díra cítila jako osvětlený vánoční stromeček. Stres, vyhoření, nekonečné hodinové přehazování míčků s amatéry a hluboká profesní i osobní krize si vybraly svou daň.

A co udělá člověk, kterému v duši zhasla i ta poslední úsporná žárovka? Začne dolejzat za tím, kdo svítí.

Ano, vybrala jsem si ji na tenis, ale až od října 2027, takže současné vesmírné divadlo předbíhá časové osy! Funguje to spolehlivě jako revizoři v MHD, když ucítí černého pasažéra – jen s tím rozdílem, že trenérka nehledá jízdenku, ale energetický hotspot. Na začátku týdne to možná ještě nějak pytlíkovala z posledních zásob, ale do čtvrtka jí palivo dočista došlo. A ve chvíli, kdy si přestává věřit a její vlastní vyzařování připomíná spálenou pojistku, stávám se pro ni neoficiální nabíjecí stanicí.

Proč jsem pro ni svítícím majákem?

Být majákem na tenisových kurtech má své neuvěřitelné kouzlo. Maják nestojí o pozornost, nesnaží se nikoho přemlouvat a nepobíhá po antuce. Maják prostě stojí na své skále a svítí.

A trenérka? Ta je jako zbloudilá pramice v husté mlze. Vyhledává mě z několika zcela jasných důvodů:

1. Bezplatný energetický azyl: Proč by řešila svůj vnitřní chaos, když se může na pět minut zastavit v mém poli, nasát trochu klidu a tvářit se, že je všechno v pořádku?

2. Hledání ztracené rovnováhy: Z mé přítomnosti necítí žádný tlak na výkon ani žádná očekávání. Jsem pro ni jediný pevný bod v celém tom sportovním shonu.

3. Světlomet v temnotě: Moje čisté vyzařování jí nastavuje zrcadlo. Podvědomě touží po té vnitřní síle a nadhledu, které sama někde prohospodařila.

Čtvrteční cyklus: Když dojde šťáva completely

To, že na začátku týdne nedorazila, ale dneska ve čtvrtek ano, má naprosto přesnou logiku. Na začátku týdne ještě člověk tak nějak jede na zbytek víkendového odpočinku. Jenže jak přijde čtvrtek, zátěž z celého týdne dosáhne vrcholu a vnitřní systém hlásí kritický stav. A kam jinam zamířit než za prověřeným zdrojem?

Vesmír má zkrátka smysl pro humor. Místo toho, aby mi poslal klidné odpoledne, mi do cesty znova servíruje tuto živoucí ukázku energetického parazitismu v přímém přenosu.

Jak přežít v roli majáku a nenechat se zhasnout

Být svítícím majákem je sice vznešené, ale člověk si musí hlídat svou vlastní pojistkovou skříň:

• Svítit, ale nepouštět k tělu: Maják ukazuje směr, ale do vody za potápějícími se loděmi neskáče.

• Užívat si ten divadelní kus: Je fascinující sledovat, jak přesně vesmírné zákony fungují. Stačí se s nadhledem usmát a vědět, odkud vítr fouká.

• Nechat ji, ať si to vyřeší sama: Dobít někomu baterky na chvíli pomůže, ale naučit ho svítit vlastní energií za něj nikdo neudělá.

Takže drahá trenérko, klidně dolejzej dál, když už ti do čtvrtka nezbyla ani kapka energie. Ale nezapomínej – moje světlo svítí v první řadě pro mě!